Morfologický popis půdního profilu

Z KPP - wiki
Přejít na: navigace, hledání

Barva

Barva byla zjišťována v terénu za přirozené vlhkosti. Je uváděna buď symbolem podle Munsellovy stupnice (Munsell Soil Color Charts) anebo častěji slovně. Při slovním označení bylo použito dvou až tří slov, z nichž poslední značí základní barvu, prostřední barevný odstín a první intenzitu základní barvy (např. tmavě šedohnědá, světle šedá). U různě zbarvených horizontů byla popsána základní barva zeminy a heterogenita barvy vzhledem k strukturním elementům (povlaky), nebo podmíněná procesem oglejení nebo glejovým (skvrny, pruhy, mramorování) apod. Charakter pestrobarevnosti byl určován podle četnosti výskytu, velikosti a kontrastnosti jinak zbarvených míst.

Struktura

Struktura půdy je chápána v nejširším pojetí (vnitřní stavba půdy), tj. jako prostorové uspořádání elementárních částic i agregátů.

Zrnitost a skeletovitost

Zrnitost a skeletovitost byla v terénu posuzována hmatovou zkouškou (třením navlhčené zeminy mezi palcem a ukazovákem) a vizuálně.

Základní zrnitostní kategorie

1) Obsahuje-li zemina méně než 50 % skeletu, je zrnitost hodnocena v sedmi stupních Novákovy klasifikační stupnice:

  • písčitá P
  • hlinitopísčitá HP
  • písčitohlinitá PH
  • hlinitá H
  • jílovitohlinitá JH
  • jílovitá JV
  • jíl J


2) Obsahuje-li zemina podle vizuálního odhadu více než 50 % skeletu, je označována podle převládání velikostních kategorií skeletu:

  • hrubě písčitá Phr – převládá frakce 2–4 mm (při převládání písku v jemnozemi),
  • silně štěrkovovitá Š – převládá frakce 4–30 mm,
  • silně kamenitá K – převládá frakce > 30 mm.

U kategorií Š a K je jemnozem charakterizována pouze ve třech stupních:

  • l - lehká (P, HP)
  • s - středně těžká (PH, H)
  • t - těžká (JH, JV, J)

Hodnocení příměsi skeletu

Obsahuje-li zemina 5–50 % skeletu, je zrnitost doplněna o hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle převládání štěrku (4–30 mm) či kamení (> 30 mm) takto:

  • 5–10 % s příměsí,
  • 10–25 % slabě štěrkovitá/slabě kamenitá,
  • 25–50 % středně štěrkovitá/ středně kamenitá.

Vlhkost

Vlhkostí půdy se rozumí momentní obsah vody v půdě. Půdní vlhkost je proměnlivá v průběhu roku podle povětrnostních změn. Při zjišťování v terénu se projevuje konzistencí, barvou horizontu a pocitem, který zeminy vyvolávají při dotyku. Na základě tohoto se vymezují tyto vlhkostní kategorie:

  • vyprahlá – bez veškerých známek vlhkosti; těžší zeminy jsou v tomto stavu velmi tuhé, agregáty dále nedrobitelné, ztvrdlé; v plně rozdrobeném stavu práší, písčité zeminy jsou sypké a rozpadává; při navlhčení vyprahlé zeminy silně tmavne barva,
  • suchá – nevyvolává pocit chladu; těžší zeminy se nemažou, jsou netvárlivé, hroudy jsou pevné, agregáty se těžko drtí; u písčitých zemin přestává soudržnost, lehce se rozsýpají, tlakem mezi prsty se nespojují, nýbrž rozpadají, při navlhčení suché zeminy tmavne barva,
  • vlahá – při zmačknutí nepouští vodu, v ruce vyvolává pocit chladu, ale ruku neovlhčuje; těžší zeminy se tlakem drobí, nemažou se, ani nelepí, jsou však plastické, písčité zeminy jsou soudržné, avšak neplastické, při navlhčení vlahé zeminy se její barva nemění,
  • vlhká – při zmačknutí v ruce ovlhčuje dlaň nebo pouští vodu v kapkách, těžší zeminy se mažou, avšak nekašovatí, lehké zeminy jsou v ruce formovatelné, mokří prsty, povrch se začíná lesknout od vody,
  • mokrá – vodou přesycená, při vyjmutí vzorku voda odkapává; zeminy kašovatí, břednou.

Konzistence

Konzistencí zemin se rozumí jednak vzájemné poutání půdních částic mezi sebou (koheze, soudržnost), jednak lpění zeminy k cizím tělesům (adhese, přilnavost). Při stanovení konzistence se rozlišuje:

  • lepivost v mokrém stavu,
  • plasticita ve vlhkém stavu,
  • pevnost za vlahého stavu a tvrdost za sucha.

Stupně lepivosti (po stisknutí zeminy v mokrém stavu mezi palcem a ukazováčkem):

  • nelepivá – na prstech zemina nezůstane, snadno a úplně opadá,
  • slabě lepivá – na prstech zemina zůstane, ale snadno plně opadá, při oddálení prstů není cítit odpor,
  • lepivá – na prstech lpí zemina, při oddělení prstů je cítit určitý odpor,
  • silně lepivá – na prstech zemina lpí velmi pevně, při jejich oddálení je cítit zřetelný odpor.

Stupně plasticity (za vlhkého stavu):

  • neplastická – zeminu nelze vyválet ve válečky,
  • slabě plastická – zeminu lze s obtížemi vyválet v silnější válečky,
  • plastická – zeminu je možno vyválet ve válečky o tloušťce 1-3 mm, které při ohýbání praskají,
  • silně plastická – zeminu je možno vyválet ve válečky o tloušťce pod 1 mm, které při ohýbání nepraskají.

Stupeň pevnosti a tvrdosti (za vlahého a suchého stavu):

  • kyprá (sypká) – půdní masa nesoudržná, rozsýpavá či prašná,
  • drobivá – půdní masa se rozpadá při mírném tlaku palcem a ukazovákem,
  • soudržná – půdní masa se drobí při tlaku mezi prsty při znatelném odporu,
  • ulehlá (slabě, silně) – nepříznivý stav ornice a podorničí při nevhodné agrotechnice; za sucha proniká nůž do půdy silnějším tlakem,
  • tuhá (tvrdá) – půdní masa se rozpadá až silnějším tlakem, nikoliv tlakem mezi palcem a ukazovákem; za sucha proniká nůž 1-2 cm do půdy při silném tlaku,
  • velmi tuhá (velmi tvrdá) – půdní masa se rozpadá při velkém tlaku, a to postupným rozlamováním (nikoliv mezi palcem a ukazováčkem), za sucha neproniká nůž do půdy.

Novotvary

Půdní novotvary vznikají jako produkty chemických, fyzikálně-chemických a biologických procesů. Vzniklé přemístěním a akumulací CaCO3

  • pseudomycelia – bílé povlaky krystalků CaCO3 na stěnách, podobné podhoubí plísní,
  • žilky – výplň pórů a chodeb po kořání,
  • měkké shluky CaCO3,
  • cicváry – kulaté či protáhlé tvrdé konkréce.

Vzniklé přemístěním jílu spolu s volnými R2O3 (při illimerizaci)

  • poprašky („pudry“) – relativní nahromadění zrn minerálů (hlavně křemene, písčité a prachovité frakce) v eluviované části,
  • koloidní povlaky (filmy) – organické, minerální, tmavohnědé až tmavě šedohnědé vrstvy orientovaného jílu na povrchu strukturních částic, trhlin a pórů (liší se barvou od vnitřku agregátu) v iluviované části,
  • hnědé a červenohnědé pruhy (v písku), pruhy do mocnosti 1–(2) cm vznikly většinou geologickými procesy nebo jsou výsledkem starých pedogenetických procesů.

Vzniklé přemístěním volného Fe2O3 (při podzolizaci)

  • zrna písku (prachu) zbavená povlaků v eluviované části,
  • rezivohnědé povlaky na zrnech písku v iluviované části,
  • zvlněné pruhy (musí obsahovat zvýšený obsah volných R2O3),
  • ortštejn, silně cementovaný iluviální horizont.

Vzniklé pod vlivem podzemní a stagnující vody
Výsledek oxidace a akumulace

  • manganičité povlaky – černé, lesklé povlaky na povrchu trhlin a strukturních elementů v občasně povrchově převlhčených horizontech,
  • železito-manganičité konkrece – zaokrouhlené červenohnědé až černohnědé konkrece, většinou slupkovité stavby, tvořící se v horizontech periodicky povrchově převlhčených; hodnotí se barva, velikost, tvrdost a četnost (četnost: počet na dm2 nebo pokryvnost pomocí obr. č. 1, velikost: malé do 1 mm, střední 1–3 mm, velké nad 3 mm),
  • rezivé skvrny a povlaky – červenožluté, červenohnědé, okrově hnědé skvrny (barevná odlišnost od hnědé barvy iluviálních horizontů) a povlaky na strukturních elementech; v povrchově periodicky převlhčených horizontech často ve stejném množství vedle redukovaných skvrn, někdy až pod vysvětleným horizontem ge; u půd ovlivněných podzemní vodou intenzívní nad horizontem Gr, dále jako rourky kolem kořenů v redukovaných horizontech; hodnocení viz různobarevnost – hlavně zastoupení, barva, kontrastnost,
  • bahňák, železivec – cementovaná lavice z hydroxidů Fe+++ vzniklá vysrážením z podzemních vod (Go).

Výsledek redukce a ochuzení

  • redukované a ochuzené skvrny až souvislé horizonty – nepravidelné střídání těchto s rezivými skvrnami až jejich převládnutí;

hodnocení jako u rezivých skvrn,

  • mramorování – polygonální, síťovité uspořádání světle zelenavě šedých ochuzených a redukovaných míst, které se soustřeďuje hlavně na trhliny a povrch odlučných ploch a agregátů, pří intenzívním projevu na všech odlučných plochách a příp. koloidních povlacích, se znaky redox procesů i uvnitř agregátů; časté fosilní mramorování na svahovinách a některých sprašovitých hlínách.

Vzniklé biologickou činností

  • krotoviny – chodby po větších živočiších, zaplněné půdním materiálem, často z jiných horizontů,
  • chodby po žížalách,
  • chodby po kořenech,
  • humusové skvrny.

Vzniklé výrazným bobtnáním a smršťováním a vnitropůdními pohyby

  • skluzné plochy (slickensides) – lesklé šikmé plochy u extrémně těžkých půd; při výrazném zastoupení (ČMsm) se vzájemně kříží,