Solonec

Výskyt je vázán na nejteplejší a nejsušší klimatické oblasti. Nejčastěji se vyvinuly na starých aluviálních náplavech a v depresích sprašových uloženin — s výskytem silně mineralizovaných podzemních vod. Původní porost tvoří společenstva halofylů. Vystupují většinou ostrůvkovitě v komplexu s LP v různém stupni zasolení a slancování. Zemědělské využití je minimální — nanejvýš jako pastviny horší jakosti.

Vznik půdního typu

Po vyloužení největší části rozpustných solí ze svrchní částí profilu zůstává sorpční komplex nasycen více než 20—25 % sodíkem. Výměnnými reakcemi dochází ke vzniku kyselého uhličitanu sodného (při větší koncentraci až Na2COj), v důsledku toho se vytváří alkalická reakce (pH 8—10). Za tohoto stavu dochází k translokaci peptizovaných minerálních i organických koloidů, které koagulují v určité hloubce vlivem roz-pustných solí. Akumulace organických látek je nevysoká — do 2 %, jejich část migruje za alkalické reakce v profilu.

Charakteristika hlavních představitelů

Solonec je v českých podmínkách reprezentován lužními solonci, vytvářejícími se pod vlivem kapilárně podepřené vláhy z podzemních vod. Má humusoeluviální horizont mocnosti 2—5 cm, pod kterým leží tmavošedý, organickými i minerálními koloidy obohacený iluviální ho-rizont se sloupkovitou strukturou. Níže (pod 0,5—0,8 cm) leží zasolený půdotvorný substrát.
Půdní profil má velmi nepříznivé fyzikálně chemické a fyzikální vlastnosti — silná bobtnavost, lepivost, nepropustnost, tvrdost v suchém stavu. Obsah humusu 1,5—2,5 %. Humusové látky se snadno vyluhují vodou.
Stratigrafie: hE, Ina(sa), P(G)sa ca