Podzolová půda: Porovnání verzí

Z KPP - wiki
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „Podzolové půdy jsou poměrně málo rozšířeným typem. V nižších polohách do 600 m n. m. se vyskytují na minerálně chudých píscích, štěrko…“)
 
Řádek 19: Řádek 19:
  
 
==Charakteristika hlavních představitelů==
 
==Charakteristika hlavních představitelů==
===Podzolová půda - PZ ===
+
===Podzolová půda typická - PZ ===
 
Podzolová půda nižších poloh je vyvinuta na píscích — štěrkopískových terasách, na velmi malých plochách. Pod ornicí mocnosti do 20 cm se nachází bělošedý až infiltrovaným humusem šedě zbarvený eluviální horizont mocnosti 0—20 cm, s velmi ostrým, někdy však v důsledku litologické heterogenity zvlněným přechodem v humuso-sesquioxidový iluviální horizont malé mocnosti — 20—25 cm, ve svrchní části s 2—3 cm mocným tmavěhnědošedým subhorizontem Ihs. Často pod horizontem Is se nachází pruhování různého původu (kritéria rozlišování viz texturní, humuso-sesquioxydový iluviální horizont a IP). Iluviální horizont jeví někdy cementaci.<br>
 
Podzolová půda nižších poloh je vyvinuta na píscích — štěrkopískových terasách, na velmi malých plochách. Pod ornicí mocnosti do 20 cm se nachází bělošedý až infiltrovaným humusem šedě zbarvený eluviální horizont mocnosti 0—20 cm, s velmi ostrým, někdy však v důsledku litologické heterogenity zvlněným přechodem v humuso-sesquioxidový iluviální horizont malé mocnosti — 20—25 cm, ve svrchní části s 2—3 cm mocným tmavěhnědošedým subhorizontem Ihs. Často pod horizontem Is se nachází pruhování různého původu (kritéria rozlišování viz texturní, humuso-sesquioxydový iluviální horizont a IP). Iluviální horizont jeví někdy cementaci.<br>
 
Vodní režim výrazně promyvný s občasným proschnutím profilu.
 
Vodní režim výrazně promyvný s občasným proschnutím profilu.
Řádek 25: Řádek 25:
 
Stratigrafie: Orh, E, Ihs, Is, i/P, P<br>
 
Stratigrafie: Orh, E, Ihs, Is, i/P, P<br>
 
Orh, E, Ihs, Is, II vP, II P — M<br>
 
Orh, E, Ihs, Is, II vP, II P — M<br>
 +
 +
===Podzolová půda oglejená a glejová - PZg, PZG===
 +
Podzolová půda oglejená a glejová má znaky PZ a výraznější znaky hydromorfního vývoje. Pozorována na píscích s těžkým podložím. <br>
 +
Dále se vyskytují půdní variety '''Podzolová půda slabě oglejená a slabě glejová — PZ(g), PZ(G)''', které mají již charakterizované znaky PZ ještě znaky slabého autohydromorfního vývoje.

Verze z 4. 11. 2020, 18:12

Podzolové půdy jsou poměrně málo rozšířeným typem. V nižších polohách do 600 m n. m. se vyskytují na minerálně chudých píscích, štěrkopíscích (navátých, terasových), terciárních písčitých substrátech a pískovcích. Klimaticky je to oblast mírně teplá, mírně vlhká až vlhká s průměrnými ročními teplotami 6—8 °C, s průměrnou červencovou teplotou 16—18 °C, s průměrnou lednovou teplotou —2 až —4 °C, s úhrnem ročních srážek 500—700 mm. Je to stanoviště borových lesů.
Dále nalézáme podzoly ve vyšších horských polohách 800—1500 (2000) m n. m., ve vyšším pásmu lesů (smrčiny, kosodřevina, odlesněné nejvyšší polohy hor). Je to chladná oblast, okrsek vlhký, s průměrnými ročními teplotami 0—5 °C, s průměrnou červencovou teplotou 10—12 °C, s průměrnou lednovou teplotou—4 až —8 °C, s úhrnem ročních srážek 900—1200 mm.

Vznik půdního typu

Výrazným projevem podzolového procesu je translokace volných sesquioxidů v komplexu (chelátu) s nízkomolekulárními organickými látkami v profilu, bez podstatnější migrace jílových minerálů. Vytváří se tak výrazně ochuzený eluviální a výrazně obohacený humusosesquioxidový iluviální horizont.

Biologická činnost v půdě (PZ) je nízká. Na povrchu půdy se hromadí v podmínkách výrazného vyluhování profilu (vysoké srážky, lehké substráty) popelovinami velmi ochuzený odpad, obsahující látky brzdící činnost mikroorganismů. Dochází tak ke konzervování výchozího organického materiálu, na povrchu půdy se hromadí kyselý surový humus. Činností specifické mikroflóry s převahou hub včetně plísní a abiotickými procesy se uvolňuje vysoké množství nízkomolekulárních organických látek. Při povrchů dochází k výraznému I poklesu půdní reakce (pH 3—4). Malé množství živin uvolňované při slabém rozkladném procesu je ihned přijato vegetací, biologický koloběh se tak do značné míry omezuje na povrchový horizont O. Vysoké množství organických látek není poutáno v půdě, neboť k tomu chybí podmínky k polymerizaci — nedostatek minerálních koloidů, nedostatek aktivních R2O3 k vázání fk, v horských podmínkách i vlhkost půdy.
Při výrazně promyvném režimu migrují nízkomolekulární kyseliny v profilu. Dochází k jeho silnému vyluhování a okyselení, až i k destrukci minerálů a uvolňování R2O3. Za silně kyselé reakce se může v iontové formě pohybovat jen Al. Fe, Mn i Al tvoří s nízkomolekulárními organickými látkami cheláty, které po dosažení určitého poměru fk:R2O3 jsou pohyblivé. Migrujíce v profilu, obohacují se (a tvořící se eluviální horizont se ochuzuje) postupně R2O3, až nastane snížení poměru fk:R2O3, při kterém dochází k immobilizaci chelátu a tvorbě iluviálního horizontu. Vzhledem k odlišným podmínkám mobilizace a immobilizace Fe a Al dochází k diferenciaci v jejich profilovém rozložení. Při immobilizaci se uplatňuje někdy i prosýchání profilu (podzoly nižších poloh) a katalytická polymerizace organických látek ve svrchní části iluviálního horizontu. Iluviální horizont PZ na píscích se může vytvářet i ve formě pruhů (jejich identifikace viz diagnostické horizonty — humuso-sesquioxidový a texturní iluviální, dále srovnání viz u IP) při rytmické koagulaci na chudých písčitých substrátech.
Po zemědělském osvojení se mění radikálně procesy přeměn organických látek — ve směru snížení produkce fk a zvýšení mineralizace a humifikace a nasycování sorpčního komplexu. Tím je zabrzděn další průběh tohoto procesu, zůstávají však zachovány a agronomicky se uplatňují jeho znaky nadále.

Hlavní diagnostické horizonty a znaky

  • světlý humusový horizont ornice - Orh
  • výrazný eluviální horizont - E
  • humuso-sesquioxidový iluviální horizont - Ihs, Is


Charakteristika hlavních představitelů

Podzolová půda typická - PZ

Podzolová půda nižších poloh je vyvinuta na píscích — štěrkopískových terasách, na velmi malých plochách. Pod ornicí mocnosti do 20 cm se nachází bělošedý až infiltrovaným humusem šedě zbarvený eluviální horizont mocnosti 0—20 cm, s velmi ostrým, někdy však v důsledku litologické heterogenity zvlněným přechodem v humuso-sesquioxidový iluviální horizont malé mocnosti — 20—25 cm, ve svrchní části s 2—3 cm mocným tmavěhnědošedým subhorizontem Ihs. Často pod horizontem Is se nachází pruhování různého původu (kritéria rozlišování viz texturní, humuso-sesquioxydový iluviální horizont a IP). Iluviální horizont jeví někdy cementaci.
Vodní režim výrazně promyvný s občasným proschnutím profilu. Obsah humusu v ornicích činí 1—2 %, ve svrchní části iluviálního horizontu stoupá na 1—3 % po předchozím poklesu. Jednotlivé genetické horizonty jsou slaběji indikovány obsahem jílu, výrazně pak obsahem aktivního Fe, Al a hodnotou T. Půdní reakce je kyselá, silně kyselá, sorpční komplex silně nenasycen (30 %).
Stratigrafie: Orh, E, Ihs, Is, i/P, P
Orh, E, Ihs, Is, II vP, II P — M

Podzolová půda oglejená a glejová - PZg, PZG

Podzolová půda oglejená a glejová má znaky PZ a výraznější znaky hydromorfního vývoje. Pozorována na píscích s těžkým podložím.
Dále se vyskytují půdní variety Podzolová půda slabě oglejená a slabě glejová — PZ(g), PZ(G), které mají již charakterizované znaky PZ ještě znaky slabého autohydromorfního vývoje.