Hnědá půda: Porovnání verzí

Z KPP - wiki
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „Hnědé půdy jsou nejrozšířenějším typem půd v České republice. Hnědé půdy nižších poloh (nížin a pahorkatin) nalézáme v převážné m…“)
 
Řádek 40: Řádek 40:
  
 
===Hnědá půda nasycená - HP ===
 
===Hnědá půda nasycená - HP ===
 +
Hnědá půda nasycená vyvinutá hlavně na přemístěných zvětralinách (eluviích — deluviích) neutrálních až bazických vyvřelých a metamorfovaných hornin a na středně těžkých zvětralinách sedimentárních hornin (bezkarbonátových i odvápněných karbonátových).<br />
 +
V důsledku kultivačních zákroků, vedoucích k nasycení Orh a hor. V na 50 % nalézáme i litogenní varianty HP nasycených:<br />
 +
* na přemístěných zvětralinách kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin,
 +
* na lehkých zvětralinách sedimentárních hornin (obsah humusu 1,0 až 2,0 %, T kolem 10 mval/100 g),
 +
* na primárními minerály chudých substrátech, tvořených jílem a pískem.<br />
 +
Stratigrafie : Orh, (h)V - V, II v/P, II P až M<br />
 +
 +
Výraznou varietou jsou hnědé půdy eutrofní (HPt) na ultrabazických horninách aj. tufech. Vyznačují se v důsledku vysokého obsahu montmorillonitu nebo alofanu vysokými hodnotami T (20—40 mval), vysokou akumulací humusu, často hlubším prohumózněním.<br />
 +
Stratigrafie : OrH — Orh, H, h/V, V, vP, P<br />
 +
Orh, h/V, vP, P<br />
 +
 +
Výraznou litogenní variantou jsou HP na těžkých jílovitých kůrách zvětrávání, nejčastěji s horiyontem Vm (jílovité měkké břidlice, jíly, odvápněné sliny, terra fusca — rossa, předkvartérní zvětraliny). Jejich vlastnosti se mění podle mineralogického složení substrátu (viz charakteristiku horizontu Vm). Výraznou litogenní variantou jsou i HP na zvětravatelnými minerály chudých substrátech tvořených pískem a jílem. Vyskytují se i u HPa.<br />
 +
 +
===Hnědá půda kyselá - HPa===
 +
Hnědá půda kyselá se vyskytuje v nižších polohách v těchto litogenních variantách: <br />
 +
* na kyselé kůře zvětrávání — kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin (původně nejrozšířenější, nyní ve větší míře kultivací změněné),
 +
* na lehkých substrátech ze sedimentárních hornin.
 +
 +
===Hnědá půda illimerizovaná - HPi===
 +
Hnědou půdu illimerizovanou nalézáme nejčastěji na středně těžkých sedimentárních horninách — na hlubších a méně štěrkovitých deluviích až svahovinách, zejména s eolickou příměsí (nad 30 % hrubého prachu). <br />
 +
Stratigrafie : Orh, Vi, v/P, P<br />
 +
 +
===Hnědá půda podzolovaná - HPp===
 +
Hnědá půda podzolovaná se vyskytuje v nižších polohách hlavně v litogenní variantě na lehkých zvětralinách (P - HP) sedimentárních hornin (písky, pískovce).<br />
 +
Stratigrafie : Orh, Vis, v/P, P<br />
 +
Orh, Is, Vis, v/P, P<br />
 +
 +
===Hnědá půda antropogenní - HPan===
 +
Hnědá půda antropogenní vzniká: rigolováním (vinice, chmelnice), terasováním. V prvém případě profil silně pozměněn mechanickým zásahem, obohacen organickými látkami, půdní reakce upravena. Změny do 40—50 cm. V druhém případě je terasa místem akumulace minerálního a organického materiálu.<br />
 +
<br />
 +
b) Skupina automorfních subtypů horských HP je obecně charakterizovány souborem znaků, odrážejících specifiku procesů, uvedených v části geneze:<br />
 +
* vyšším obsahem humusu a jeho hlubokým pronikáním v profilu (u lehčích a středně těžkých půd 3—10 % v ornici a 1—3 _ v horizontu V),
 +
* vyšším obsahem aktivních forem R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>; v důsledku vyššího obsahu amorfních koloidů i vyšší hodnotou T,
 +
* nižším obsahem jílu na vyvřelých a metamorfovaných horninách,
 +
* nižší nasyceností sorpčního komplexu (pod 50 %).
 +
 +
 +
 +
 +
 +
 +
 +
 +
===

Verze z 4. 11. 2020, 17:35

Hnědé půdy jsou nejrozšířenějším typem půd v České republice. Hnědé půdy nižších poloh (nížin a pahorkatin) nalézáme v převážné míře v klimatické oblasti mírně teplé, v okrsku mírně vlhkém, s tímto rozpětím ukazatelů klimatických poměrů : průměrná roční teplota 6—9 °C, průměrná červencová teplota 16—19 °C, průměrná lednová teplota —1 až —6°C, průměrný úhrn ročních srážek 500—800 (900) mm. Rozpětí nadmořských výšek (200) 300—600 m n. m.
Hnědé půdy horské (vrchoviny, hory) mají své rozšíření převážně v klimatické oblasti mírně teplé, okrsku vlhkém, až v chladné oblasti, v okrsku vlhkém. Ukazatelé klimatických podmínek: průměrná roční teplota (2) 4—6 °C, průměrná červencová teplota 10—18 °C, průměrná lednová teplota —3 až —8 °C, průměrný roční úhrn srážek 600—1200 mm.

Hnědé půdy jsou ve většině případů vázány na svažitější až silně členitý reliéf, v rovinách pak na relativně mladý povrch. Nejrozšířenějšími substráty jsou přemístěné zvětraliny (deluvia — eluvia) vzniklé z pevných hornin, nejčastěji s příměsí štěrku a kamení, méně často mocnější svahoviny či nezpevnělé horniny. Vlastnosti půdotvorných substrátů se velmi výrazně uplatňují ve specifice geneze i v agronomických vlastnostech HP. Původními porosty v oblastí jejích rozšíření byly: a) u HP nižších poloh doubravy a bučiny (někdy i borové lesy), b) u HP vyšších poloh smíšené lesy (buk — jedle) až smrčiny.
Jeví různý stupeň zkulturnění s ubýváním u HP vyšších poloh.

Vznik půdního typu

Výrazným projevem procesu tvorby hnědých půd je uvolňování R2O3 Z krystalové mřížky minerálů a jejich difúzní rozdělení po povrchu půdních částic — zejména Fe2O3, kdy mluvíme o procesu hnědnutí. Je to dále mírná tvorba jílu a jeho přeměny, a změny ve struktuře půdního profilu, vyvolané fyzikálními procesy (objemové změny) a biologickou činností. Tyto procesy nejsou doprovázeny výraznější migrací jílu či sesquioxidů a vedou k vytváření metamorfického horizontu V či Vm.
Biologický koloběh látek je vždy dosti intenzivní. Přeměna organických látek probíhá ve směru vytváření nízkomolekulárních organických látek a slaběji kondenzovaných huminových kyselin (hk). Nízkomolekulární organické látky migrují v profilu, neutralizovány R2O3 i dvojmocnými kationty, takže nevyvolávají podzolizaci. Mimo R2O3 a dvojmocné kationty se při poutání organických látek v humusovém horizontu výrazně uplatňují u některých HP s tmavým hlubším humusovým horizontem jílové minerály (alofan, montmorillonit — na vulkanických tufech a ultrabazických substrátech, montmorillinit na jílovitých substrátech). Nízkomolekulární organické látky se významně účastní na přeměnách minerální složky v půdním profilu — v procesu vnitropůdního chemického zvětrávání. V jeho průběhu dochází k mobilizaci R2O3, hnědnutí, tvorbě a přeměnám jílu.
Chemické zvětrávání v půdním profilu probíhá specifickým způsobem v závislosti na hydrotermických podmínkách, biologické aktivitě půdy, intenzitě vyluhování profilu, jakož i v závislosti na složení výchozího substrátu.
U hnědých půd nižších poloh (vyšší biologická činnost) je akumulace humusu slabší v důsledku výraznější mineralizace, nižší je produkce nízkomolekulárních kyselin. Tyto půdy jsou charakterizovány: 1. nižším stupněm vyluhování, výraznější akumulací biogenních prvků v důsledku větší intenzity biologického koloběhu, výraznější mineralizace a intenzity kultivace, 2. slabším uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec), 3. výraznější tvorbou jílu.
Horské hnědé půdy jeví (při nízké biologické činnosti) výraznější akumulaci organických látek v důsledku snížené mineralizace a výraznou tvorbu nízkomolekulárních kyselin, které pronikají hluboko v profilu. Jsou charakterizovány: 1. slabou akumulací biogenních prvků (též nenasyceností) vzhledem k vysoké intenzitě vyluhování, slabšímu biologickému koloběhu a nízké intenzitě kultivace, 2. výrazným uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec), 3. nižší tvorbou jílu, avšak výraznějšími jeho přeměnami pokud neprobíhá jeho destrukce (k přeměnám dochází tím, že do mezimřížkových prostor minerálů s pohyblivou mřížkou vstupují hydratizované kysličníky Al).
V nižších polohách jsou to minerálně chudé, zejména písčité substráty, na kterých se vyvíjejí HPa. Naopak minerálně bohatší a těžší substráty — (neutrální), bazické vyvřelé horniny a těžší zvětraliny břidlic dávají v horských podmínkách vznik HP nasyceným, avšak s výraznější akumulací humusu. Dále se výrazně uplatňují ultrabazické substráty a vulkanické tufy specifickým vlivem na poutáni organických látek. Vyvřelé a metamorfované horniny se uplatňují vyšším obsahem zvětravatelných primárních minerálů než některé sedimentární horniny. Sedimentární horniny dávající těžké zvětraliny, jíly, odvápněné sliny, terrae a staré předkvartérní sedimenty, dále substráty s mírným obsahem zvětravatelných minerálů — tvořené jílem a pískem v různém poměru — jsou charakterizovány často méně výraznými znaky hnědých půd vůbec.
Migraci koloidů u hnědých půd brzdí:

  • uvolňování R2O33, které je větší než produkce nízkomolekulárních kyselin,
  • okyselení profilu, uvolňování Al, které má za následek přeměny jílových minerálů a snížení jejich pohyblivosti,
  • topografické podmínky výskytu — většinou svahy s větším odtokem a sníženým vertikálním vsakováním vody.

Je to i relativně mladý povrch, na který jsou HP vázány, kde migrace koloidů se nemohla ještě projevit (rovnováha mezi tvorbou a odnosem zvětralin).
Při vytváření profilu se projevil vliv procesů přemístění produktů fyzikálního rozpadu horniny i zvětralin (tvorba deluviálních pokryvů) nebo jejich načechrání a promísení na místě kryoturbací, takže profil jeví ve většině případů litologickou heterogenitu.


Hlavní diagnostické horizonty a znaky

  • světlý humusový horizont, ornice - h, Orh
  • jen v některých případech tmavý mocnější humusový - H, OrH
  • metamorfický horizont hnědnutí a tvorby jílu - V
  • metamorfický horizont jiných vlastností - Vm


Charakteristika

a) Skupina automorfních subtypů HP pahorkatin (nížin), je obecně charakterizována souborem znaků, odrážejících specifiku procesů uvedenou v části geneze půd :

  • nižším obsahem humusu a jeho menším pronikáním v profilu (do 3 % v Orh — h, do 1% — obvykle do 0,5% v horizontu V u lehčích až středně těžkých půd),
  • nižším obsahem aktivních forem R2O3,
  • vyšším obsahem jílu (na vyvřelých a metamorfovaných horninách),
  • vyšší nasyceností sorpčního komplexu (nad 50%).

Hnědá půda nasycená - HP

Hnědá půda nasycená vyvinutá hlavně na přemístěných zvětralinách (eluviích — deluviích) neutrálních až bazických vyvřelých a metamorfovaných hornin a na středně těžkých zvětralinách sedimentárních hornin (bezkarbonátových i odvápněných karbonátových).
V důsledku kultivačních zákroků, vedoucích k nasycení Orh a hor. V na 50 % nalézáme i litogenní varianty HP nasycených:

  • na přemístěných zvětralinách kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin,
  • na lehkých zvětralinách sedimentárních hornin (obsah humusu 1,0 až 2,0 %, T kolem 10 mval/100 g),
  • na primárními minerály chudých substrátech, tvořených jílem a pískem.

Stratigrafie : Orh, (h)V - V, II v/P, II P až M

Výraznou varietou jsou hnědé půdy eutrofní (HPt) na ultrabazických horninách aj. tufech. Vyznačují se v důsledku vysokého obsahu montmorillonitu nebo alofanu vysokými hodnotami T (20—40 mval), vysokou akumulací humusu, často hlubším prohumózněním.
Stratigrafie : OrH — Orh, H, h/V, V, vP, P
Orh, h/V, vP, P

Výraznou litogenní variantou jsou HP na těžkých jílovitých kůrách zvětrávání, nejčastěji s horiyontem Vm (jílovité měkké břidlice, jíly, odvápněné sliny, terra fusca — rossa, předkvartérní zvětraliny). Jejich vlastnosti se mění podle mineralogického složení substrátu (viz charakteristiku horizontu Vm). Výraznou litogenní variantou jsou i HP na zvětravatelnými minerály chudých substrátech tvořených pískem a jílem. Vyskytují se i u HPa.

Hnědá půda kyselá - HPa

Hnědá půda kyselá se vyskytuje v nižších polohách v těchto litogenních variantách:

  • na kyselé kůře zvětrávání — kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin (původně nejrozšířenější, nyní ve větší míře kultivací změněné),
  • na lehkých substrátech ze sedimentárních hornin.

Hnědá půda illimerizovaná - HPi

Hnědou půdu illimerizovanou nalézáme nejčastěji na středně těžkých sedimentárních horninách — na hlubších a méně štěrkovitých deluviích až svahovinách, zejména s eolickou příměsí (nad 30 % hrubého prachu).
Stratigrafie : Orh, Vi, v/P, P

Hnědá půda podzolovaná - HPp

Hnědá půda podzolovaná se vyskytuje v nižších polohách hlavně v litogenní variantě na lehkých zvětralinách (P - HP) sedimentárních hornin (písky, pískovce).
Stratigrafie : Orh, Vis, v/P, P
Orh, Is, Vis, v/P, P

Hnědá půda antropogenní - HPan

Hnědá půda antropogenní vzniká: rigolováním (vinice, chmelnice), terasováním. V prvém případě profil silně pozměněn mechanickým zásahem, obohacen organickými látkami, půdní reakce upravena. Změny do 40—50 cm. V druhém případě je terasa místem akumulace minerálního a organického materiálu.

b) Skupina automorfních subtypů horských HP je obecně charakterizovány souborem znaků, odrážejících specifiku procesů, uvedených v části geneze:

  • vyšším obsahem humusu a jeho hlubokým pronikáním v profilu (u lehčích a středně těžkých půd 3—10 % v ornici a 1—3 _ v horizontu V),
  • vyšším obsahem aktivních forem R2O3; v důsledku vyššího obsahu amorfních koloidů i vyšší hodnotou T,
  • nižším obsahem jílu na vyvřelých a metamorfovaných horninách,
  • nižší nasyceností sorpčního komplexu (pod 50 %).





=