Černozem

Černozemě jsou v typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin (a pahorkatin) v klimatické oblasti teplé, okrsku suchém, v nadmořských výškách do 300 (400) m. Ukazatelé klimatických poměrů: průměrná roční teplota nad 8 °C, průměrná červencová teplota nad 18—19 °C, průměrná lednová do —3 až —4°C, roční úhrn srážek 450 až 600 mm. Najdeme je však i v mírně teplé oblasti, mírně suchém okrsku pahorkatin, lokálně na sprašových pokryvech (ČMi, ČMdl) i ve značně zvlněných pahorkatinách, zejména na slínech (hlavně ČMI). V nejsušších a nejteplenějších částech mají ČM na slínitých jílech charakter smonic (vertisolů).
Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM (podunajská nížina a přilehlé tabule, jižní Morava) je charakterizována vyšší sumou teplot >10 °C ve vegetačním období, vyššími teplotami (9—10 °C, Čechy 8—9 °C) a vyššími srážkami (500—600 mm, Čechy 450—550 mm).
Oblast jejich rozšíření zaujímá bývalé stepi a lesostepi, oblast nejstarší zemědělské kultury.

Vznik půdního typu

Černozemní proces probíhal původně pod štěpní — lesostepní vegetací, v podmínkách nepromyvného — periodicky promyvného vodního režimu. Cirkulace vody a koloběh látek je tu omezen na genetický profil. Organické látky hromaděné v půdě (původně štěpní vegetací) jsou v obdobích příznivé vlhkosti rozkládány. V půdě se ustavuje rovnováha mezi mineralizací a humifikací popelovinami a N bohatých organických látek. Organické látky — produkty rozkladu — jsou při střídání období ovlhčení a prosýchání půdy v podmínkách zvýšené koncentrace dvojmocných kationtů v půdním roztoku kondenzovány v hk. Vytváří se mocný, tmavý černozemní humusový horizont, příznivých chemických a fyzikálních vlastností. Karbonáty, jedno- a dvoj-mocné kationty jsou vyluhovány a hromadí se pod humusovým horizontem. Při zvýšeném vyluhování profilu dochází k migraci jílu za účasti organických látek — k specifické formě illimerizace, charakteristické pro lesostepní půdy. Vysokokondenzované hk se hromadí ve spodní části humusového horizontu a ve vytvářejícím se iluviálním horizontu. U kulturních půd dochází často k narušení tohoto procesu, k zhoršování; podmínek kondenzace hk ve svrchní části profilu.

Černozem typická — ČM

V nejvýraznější formě se vyskytuje na spraši. Humusový hor. 40—70 cm, obsah humusu v ornici 2,2—3,0 %. V složení humusu výrazné zastoupení hk. Sorpční komplex nasycen až plně nasycen, pH neutrální — slabě alkalické.

Černozem karbonátová — ČMk

Vyskytuje se v nejsušších a nejteplejších oblastech. Mycelárně karbonátová: výkvěty CaCO₃ ve formě podhoubí v humusovém horizontu. Významné na slínech (litogenní varianta), kde při těžkém zrnitostním složení zůstávají residuální CaCO₃. Jinak obdobné ČM.

Černozem illimerizovaná — ČMi

Vyskytuje se většinou na spraších s vysokým obsahem prachu. Humusový horizont 45—60 cm, obsah humusu v ornici silně kolísá 1,6—2,0 (2,5) %. V složení humusu v ornici výrazné snížení hk: fk a zastoupení hk, kterých přibývá do hloubky až do iluviálního horizontu (specifická migrace). Sorpční komplex nasycený — až slabě nasycený, pH často slabě kyselé, ale i neutrální.

Černozem degradovaná - ČMd

Vyskytuje se na spraších. Humusový horizont do 50—80 cm, obsah humusu v ornicích 1,9—2,5%. Ve složení humusu snížení poměru hk : fk a obsahu hk v ornici, zvýšení v horizontu Hi. Sorpční komplex nasycen, plně nasycen, pH slabě kyselé — neutrální, minimum v iluviované části profilu. Méně často na lehčích a na těžších substrátech.