Černozem

Černozemě jsou ve své typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin (a pahorkatin) v teplé a suché klimatické oblasti, v nadmořských výškách do 300 (400) m n. m. Ukazatelé klimatických poměrů: průměrná roční teplota nad 8 °C, průměrná červencová teplota nad 18—19 °C, průměrná lednová do —3 až —4°C, roční úhrn srážek 450 až 600 mm. Najdeme je však i v mírně teplé oblasti, mírně suchém okrsku pahorkatin, lokálně na sprašových pokryvech (ČMi, ČMdl) i ve značně zvlněných pahorkatinách, zejména na slínech (hlavně ČMI). V nejsušších a nejteplenějších částech mají ČM na slínitých jílech charakter smonic (vertisolů).
Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM (podunajská nížina a přilehlé tabule, jižní Morava) je charakterizována vyšší sumou teplot >10 °C ve vegetačním období, vyššími teplotami (9—10 °C, Čechy 8—9 °C) a vyššími srážkami (500—600 mm, Čechy 450—550 mm).
Oblast jejich rozšíření zaujímá bývalé stepi a lesostepi, oblast nejstarší zemědělské kultury.

Vznik půdního typu

Černozemní proces probíhal původně pod stepní a lesostepní vegetací, v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Cirkulace vody a koloběh látek je zde omezen na genetický profil. Organické látky hromaděné v půdě jsou v obdobích příznivé vlhkosti rozkládány. V půdě se ustavuje rovnováha mezi mineralizací a humifikací popelovinami a na dusík (N) bohatých organických látek. Organické látky — produkty rozkladu — jsou při střídání období ovlhčení a prosychání půdy v podmínkách zvýšené koncentrace dvojmocných kationtů v půdním roztoku kondenzovány v huminové kyseliny (hk). Vytváří se mocný, tmavý černozemní humusový horizont, příznivých chemických a fyzikálních vlastností. Karbonáty, jedno- a dvoj-mocné kationty jsou vyluhovány a hromadí se pod humusovým horizontem. Při zvýšeném vyluhování profilu dochází k migraci jílu za účasti organických látek — k specifické formě illimerizace, charakteristické pro lesostepní půdy. Vysokokondenzované hk se hromadí ve spodní části humusového horizontu ve vytvářejícím se iluviálním horizontu. U kulturních půd dochází často k narušení tohoto procesu, k zhoršování; podmínek kondenzace hk ve svrchní části profilu.

Hlavní diagnostické horizonty a znaky

• tmavý sorpčně nasycený horizont humusový horizont (H)
• karbonátový substrát s pedogenní akumulací CaCO₃ (Pca)

Charakteristika

Černozem typická - ČM

V nejvýraznější formě se vyskytuje na spraši. Humusový hor. 40—70 cm, obsah humusu v ornici 2,2—3,0 %. V složení humusu výrazné zastoupení hk. Hodnota maximálního sorpčního nasycení (T) je mezi 18—25 mval/100 g při obsahu částic <1µm kolem 20%. Sorpční komplex nasycen až plně nasycen, pH neutrální — slabě alkalické.

Černozem karbonátová - ČMk

Vyskytuje se v nejsušších a nejteplejších oblastech. Mycelárně karbonátová: výkvěty CaCO₃ ve formě podhoubí v humusovém horizontu. Významné na slínech (litogenní varianta), kde při těžkém zrnitostním složení zůstávají residuální CaCO₃. Jinak obdobné ČM.

Černozem hnědá - ČMh

V sušších a teplejších oblastech navazuje na stanoviště ČM. Vlastnosti obdobné ČMd, nemá však iluviální horizont Ih, ale pod horizontem H leží více než 15 cm mocný, odvápněný horizont V - (h)V.

Černozem illimerizovaná - ČMi

Vyskytuje se většinou na spraších s vysokým obsahem prachu. Humusový horizont 45—60 cm, obsah humusu v ornici silně kolísá 1,6—2,0 (2,5) %. V složení humusu v ornici výrazné snížení hk: fk a zastoupení hk, kterých přibývá do hloubky až do iluviálního horizontu (specifická migrace). Hodnota T se nachází mezi 14-18 mval/100 g při obsahu částic <1 µm 12—18 %. Hodnota T výrazně indikuje genetické horizonty. Sorpční komplex nasycený — až slabě nasycený, pH často slabě kyselé, ale i neutrální.

Černozem degradovaná - ČMd

Vyskytuje se na spraších. Humusový horizont do 50—80 cm, obsah humusu v ornicích 1,9—2,5%. Ve složení humusu snížení poměru hk : fk a obsahu hk v ornici, zvýšení v horizontu Hi. Hodnota T 17-21 mval/100 g při obsahu částic <1 µm v průměru pod 20 %. Sorpční komplex nasycen, plně nasycen, pH slabě kyselé — neutrální, minimum v iluviované části profilu. Méně často na lehčích a na těžších substrátech.

Černozem lužní - ČMl

Vyskytuje se na třech základních stanovištích.
a) Na různých substrátech v depresích mezi ČM, na starých aluviálních náplavech s hladinou podzemní vody nad 3—5 m po větší část roku. Slabá rezivá skvrnitost v substrátu, vyšší obsah humusu než u ČM.
b) V humidnějších oblastech ojedinělého výskytu ČMd — stagnace vláhy na těžší spraši: bročky, slabé, mramorování v profilu, zvýšený obsah humusu.
c) Na těžkých substrátech, kde dochází k povrchové stagnace vláhy, v depresích - kombinace s vlivem hladiny podzemních vod; bročky se vyskytují i v povrchové části profilu, skvrnitost vždy v přechodném horizontu — v substrátu. Rozšířeny na slínech (křídových, flyšových aj.) i mimo oblast ČM na spraši. Mocnost humusového horizontu 40—60 cm (v depresních polohách i více), obsah humusu 4—8 %, maximální sorpční kapacita T 25—30 (až 50) mval/100 g.

Černozem smonice - ČMsm

Jedná se o litogenně podmíněný subtyp ČM vyskytující se na nejtěžších substrátech. Zejména v okrese Chomutov. V suché oblasti se vytváří specifická dynamika vodního a vzdušného režimu — střídání období nepropustnosti (za vlhkého stavu) s propustností a tvorbou trhlin za sucha. Dochází ke specifické migraci půdního materiálu, kdy dochází k propadávání materiálu svrchní části profilu do hlubokých trhlin. Při střídání bobtnání a smršťování dochází k míšení materiálu a tvorbě lesklých skluzných ploch (tzv. slickensides).