Černozem

Černozemě (ČM) jsou ve své typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin a pahorkatin v teplé a suché klimatické oblasti, v nadmořských výškách do 300-350 m n. m. Ukazatelé klimatických poměrů: průměrná roční teplota nad 8 °C, průměrná červencová teplota nad 18–19 °C, průměrná lednová do −⁠3 až −⁠4°C, roční úhrn srážek 450 až 600 mm. Je možné je však najít i v mírně teplých oblastech a mírně suchých okrscích pahorkatin. Lokálně pak na sprašových pokryvech (ČMi, ČMdl) nebo ve značně zvlněných pahorkatinách, zejména na slínech (hlavně ČMI). V nejsušších a nejteplenějších částech republiky mají ČM na slínitých jílech charakter smonic (vertisolů). Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM (jižní Morava) je charakterizována vyšší sumou teplot nad 10 °C ve vegetačním období, vyššími teplotami (9–10 °C, Čechy 8–9 °C) a vyššími srážkami (500–600 mm, Čechy 450–550 mm). Oblast rozšíření ČM zaujímá bývalé území stepi a lesostepi, které patří mezi nejstarší oblasti zemědělsky využívané krajiny.

Vznik půdního typu

Černozemní proces probíhal původně pod stepní a lesostepní vegetací, v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Cirkulace vody a koloběh látek je zde omezen na genetický profil. Organické látky hromaděné v půdě jsou v obdobích příznivé vlhkosti rozkládány. V půdě se postupně ustavuje rovnováha mezi mineralizací a humifikací popelovinami a na dusík (N) bohatých organických látek. Organické látky – produkty rozkladu – jsou při střídání období ovlhčení a prosychání půdy v podmínkách zvýšené koncentrace dvojmocných kationtů v půdním roztoku kondenzovány v huminové kyseliny (hk). Vytváří se mocný, tmavý černozemní humusový horizont, příznivých chemických a fyzikálních vlastností. Karbonáty, jedno- a dvoj-mocné kationty jsou vyluhovány a hromadí se pod humusovým horizontem. Při zvýšeném vyluhování profilu dochází k migraci jílu za účasti organických látek – k specifické formě illimerizace, charakteristické pro lesostepní půdy. Vysokokondenzované hk se poté hromadí ve spodní části humusového horizontu ve vytvářejícím se iluviálním horizontu. U kulturních půd často dochází k narušení tohoto procesu a k zhoršování podmínek kondenzace hk ve svrchní části profilu.

Hlavní diagnostické horizonty a znaky

• tmavý sorpčně nasycený horizont humusový horizont - H
• karbonátový substrát s pedogenní akumulací CaCO₃ - Pca

Charakteristika hlavních půdních představitelů

Černozem typická – ČM

Černozem typická se ve své nejtypičtější podobě vyskytuje převážně na spraši. Humusový horizont bývá 40–70 cm mocný a obsah humusu v ornici se pohybuje okolo 2,2–3,0 %. V složení humusu je výrazné zastoupení hk. Hodnota maximálního sorpčního nasycení (T) je mezi 18–25 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm kolem 20 %. Sorpční komplex je nasycený až plně nasycený, pH neutrální–slabě alkalické.

Černozem karbonátová – ČMk

Černozem karbonátová je velmi podobná ČM. Vyskytuje se v nejsušších a nejteplejších oblastech České republiky. Profil obsahuje tzv. výkvěty CaCO₃ ve formě podhoubí v humusovém horizontu.

Černozem hnědá – ČMh

Černozem hnědá navazuje v sušších a teplejších oblastech na stanoviště ČM. Má vlastnosti obdobné ČMd. Nemá však iluviální horizont Ih, ale pod horizontem H leží více než 15 cm mocný, odvápněný horizont V - (h)V.

Černozem illimerizovaná – ČMi

Vyskytuje se většinou na spraších s vysokým obsahem prachu. Humusový horizont bývá mocný 45–60 cm a obsah humusu v ornici silně kolísá 1,6–2,0 (2,5) %. V složení humusu v ornici je výrazné snížení poměru hk: fk a zvýšené zastoupení hk, kterých přibývá do hloubky až do iluviálního horizontu. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) se nachází mezi 14-18 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm 12–18 %. Hodnota T výrazně indikuje genetické horizonty. Sorpční komplex nasycený–slabě nasycený, pH často slabě kyselé, ale i neutrální.

Černozem degradovaná – ČMd

Vyskytuje se na spraších. Mocnost humusového horizontu do 50–80 cm, obsah humusu v ornicích se pohybuje okolo 1,9–2,5 %. Ve složení humusu dochází ke snížení poměru hk : fk a obsahu hk v ornici, zvýšení v horizontu Hi. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) je mezi 17-21 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm v průměru pod 20 %. Sorpční komplex je nasycen, plně nasycen, pH slabě kyselé – neutrální, minimum v iluviované části profilu. Méně často se nachází na lehčích a na těžších substrátech.

Černozem lužní – ČMl

Černozem lužní se vyskytuje na třech základních stanovištích:
a) Na různých substrátech v depresích mezi ČM, na starých aluviálních náplavech s hladinou podzemní vody nad 3–5 m po větší část roku. Objevuje se slabá rezivá skvrnitost v substrátu a vyšší obsah humusu než u ČM,
b) V humidnějších oblastech ojedinělého výskytu ČMd – stagnace vláhy na těžší spraši. Objevují se bročky, slabé mramorování v profilu a zvýšený obsah humusu,
c) Na těžkých substrátech, kde dochází k povrchové stagnaci vláhy, v depresích - kombinace s vlivem hladiny podzemních vod; bročky se vyskytují i v povrchové části profilu, skvrnitost se objevuje vždy v přechodném horizontu a v substrátu. Jsou rozšířeny na slínech (křídových, flyšových aj.) i mimo oblast ČM na spraši. Mocnost humusového horizontu dosahuje 40–60 cm (v depresních polohách i více), obsah humusu je mezi 4–8 % a maximální sorpční kapacita (T) mezi 25–30 (až 50) mval/100 g.

Černozem smonice – ČMsmonice

Jedná se o litogenně podmíněný subtyp ČM, který se vyskytuje na nejtěžších substrátech, zejména v okrese Chomutov. V suché oblasti se vytváří specifická dynamika vodního a vzdušného režimu – střídání období nepropustnosti (za vlhkého stavu) s propustností a tvorbou trhlin za sucha. Dochází ke specifické migraci půdního materiálu, kdy dochází k propadávání materiálu svrchní části profilu do hlubokých trhlin. Při střídání bobtnání a smršťování dochází k míšení materiálu a tvorbě lesklých skluzných ploch (tzv. slickensides).