Černozem: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „Černozemě jsou v typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin (a pahorkatin) v klimatické oblasti teplé, okrsku suchém, v nadmořsk…“) |
(→Černozem degradovaná – ČMd) |
||
(Není zobrazeno 22 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | Černozemě jsou | + | Černozemě (ČM) jsou ve své typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin a pahorkatin v teplé a suché klimatické oblasti, v nadmořských výškách do 300-350 m n. m. Ukazatelé klimatických poměrů: průměrná roční teplota nad 8 °C, průměrná červencová teplota nad 18–19 °C, průměrná lednová do −3 až −4°C, roční úhrn srážek 450 až 600 mm. Je možné je však najít i v mírně teplých oblastech a mírně suchých okrscích pahorkatin. Lokálně pak na sprašových pokryvech (ČMi, ČMdl) nebo ve značně zvlněných pahorkatinách, zejména na slínech (hlavně ČMI). V nejsušších a nejteplenějších částech republiky mají ČM na slínitých jílech charakter smonic (vertisolů). Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM (jižní Morava) je charakterizována vyšší sumou teplot nad 10 °C ve vegetačním období, vyššími teplotami (9–10 °C, Čechy 8–9 °C) a vyššími srážkami (500–600 mm, Čechy 450–550 mm). Oblast rozšíření ČM zaujímá bývalé území stepi a lesostepi, které patří mezi nejstarší oblasti zemědělsky využívané krajiny. <br /> |
− | Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM ( | + | ==Vznik půdního typu== |
− | Oblast | + | Černozemní proces probíhal původně pod stepní a lesostepní vegetací, v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Cirkulace vody a koloběh látek je zde omezen na genetický profil. Organické látky hromaděné v půdě jsou v obdobích příznivé vlhkosti rozkládány. V půdě se postupně ustavuje rovnováha mezi mineralizací a humifikací popelovinami a na dusík (N) bohatých organických látek. Organické látky – produkty rozkladu – jsou při střídání období ovlhčení a prosychání půdy v podmínkách zvýšené koncentrace dvojmocných kationtů v půdním roztoku kondenzovány v huminové kyseliny (hk). Vytváří se mocný, tmavý černozemní humusový horizont, příznivých chemických a fyzikálních vlastností. Karbonáty, jedno- a dvoj-mocné kationty jsou vyluhovány a hromadí se pod humusovým horizontem. Při zvýšeném vyluhování profilu dochází k migraci jílu za účasti organických látek – k specifické formě illimerizace, charakteristické pro lesostepní půdy. Vysokokondenzované hk se poté hromadí ve spodní části humusového horizontu ve vytvářejícím se iluviálním horizontu. U kulturních půd často dochází k narušení tohoto procesu a k zhoršování podmínek kondenzace hk ve svrchní části profilu. |
− | < | + | |
+ | ==Hlavní diagnostické horizonty a znaky== | ||
+ | |||
+ | * tmavý sorpčně nasycený horizont humusový horizont - H | ||
+ | * karbonátový substrát s pedogenní akumulací CaCO<sub>3</sub> - Pca | ||
− | == | + | ==Charakteristika hlavních půdních představitelů== |
− | + | ===Černozem typická – ČM === | |
− | + | Černozem typická se ve své nejtypičtější podobě vyskytuje převážně na spraši. Humusový horizont bývá 40–70 cm mocný a obsah humusu v ornici se pohybuje okolo 2,2–3,0 %. V složení humusu je výrazné zastoupení hk. Hodnota maximálního sorpčního nasycení (T) je mezi 18–25 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm kolem 20 %. Sorpční komplex je nasycený až plně nasycený, pH neutrální–slabě alkalické. <br /> | |
− | + | ||
+ | ===Černozem karbonátová – ČMk === | ||
+ | Černozem karbonátová je velmi podobná ČM. Vyskytuje se v nejsušších a nejteplejších oblastech České republiky. Profil obsahuje tzv. výkvěty CaCO<sub>3</sub> ve formě podhoubí v humusovém horizontu. | ||
+ | |||
+ | ===Černozem hnědá – ČMh=== | ||
+ | Černozem hnědá navazuje v sušších a teplejších oblastech na stanoviště ČM. Má vlastnosti obdobné ČMd. Nemá však iluviální horizont Ih, ale pod horizontem H leží více než 15 cm mocný, odvápněný horizont V - (h)V. | ||
+ | |||
+ | ===Černozem illimerizovaná – ČMi === | ||
+ | Vyskytuje se většinou na spraších s vysokým obsahem prachu. Humusový horizont bývá mocný 45–60 cm a obsah humusu v ornici silně kolísá 1,6–2,0 (2,5) %. V složení humusu v ornici je výrazné snížení poměru hk: fk a zvýšené zastoupení hk, kterých přibývá do hloubky až do iluviálního horizontu. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) se nachází mezi 14-18 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm 12–18 %. Hodnota T výrazně indikuje genetické horizonty. Sorpční komplex nasycený–slabě nasycený, pH často slabě kyselé, ale i neutrální. | ||
− | ===Černozem | + | ===Černozem degradovaná – ČMd === |
− | + | Vyskytuje se na spraších. Mocnost humusového horizontu do 50–80 cm, obsah humusu v ornicích se pohybuje okolo 1,9–2,5 %. Ve složení humusu dochází ke snížení poměru hk : fk a obsahu hk v ornici, zvýšení v horizontu Hi. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) je mezi 17-21 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm v průměru pod 20 %. Sorpční komplex je nasycen, plně nasycen, pH slabě kyselé – neutrální, minimum v iluviované části profilu. Méně často se nachází na lehčích a na těžších substrátech. | |
− | ===Černozem | + | ===Černozem lužní – ČMl=== |
− | + | Černozem lužní se vyskytuje na třech základních stanovištích: <br /> | |
+ | a) Na různých substrátech v depresích mezi ČM, na starých aluviálních náplavech s hladinou podzemní vody nad 3–5 m po větší část roku. Objevuje se slabá rezivá skvrnitost v substrátu a vyšší obsah humusu než u ČM,<br /> | ||
+ | b) V humidnějších oblastech ojedinělého výskytu ČMd – stagnace vláhy na těžší spraši. Objevují se bročky, slabé mramorování v profilu a zvýšený obsah humusu,<br /> | ||
+ | c) Na těžkých substrátech, kde dochází k povrchové stagnaci vláhy, v depresích - kombinace s vlivem hladiny podzemních vod; bročky se vyskytují i v povrchové části profilu, skvrnitost se objevuje vždy v přechodném horizontu a v substrátu. Jsou rozšířeny na slínech (křídových, flyšových aj.) i mimo oblast ČM na spraši. Mocnost humusového horizontu dosahuje 40–60 cm (v depresních polohách i více), obsah humusu je mezi 4–8 % a maximální sorpční kapacita (T) mezi 25–30 (až 50) mval/100 g.<br /> | ||
− | ===Černozem | + | ===Černozem smonice – ČMsmonice=== |
− | + | Jedná se o litogenně podmíněný subtyp ČM, který se vyskytuje na nejtěžších substrátech, zejména v okrese Chomutov. V suché oblasti se vytváří specifická dynamika vodního a vzdušného režimu – střídání období nepropustnosti (za vlhkého stavu) s propustností a tvorbou trhlin za sucha. Dochází ke specifické migraci půdního materiálu, kdy dochází k propadávání materiálu svrchní části profilu do hlubokých trhlin. Při střídání bobtnání a smršťování dochází k míšení materiálu a tvorbě lesklých skluzných ploch (tzv. slickensides). | |
− | + | [[Category: Půdní typy]] | |
− |
Aktuální verze z 9. 12. 2020, 13:20
Černozemě (ČM) jsou ve své typické formě rozšířeny na sprašových pokryvech nížin a pahorkatin v teplé a suché klimatické oblasti, v nadmořských výškách do 300-350 m n. m. Ukazatelé klimatických poměrů: průměrná roční teplota nad 8 °C, průměrná červencová teplota nad 18–19 °C, průměrná lednová do −3 až −4°C, roční úhrn srážek 450 až 600 mm. Je možné je však najít i v mírně teplých oblastech a mírně suchých okrscích pahorkatin. Lokálně pak na sprašových pokryvech (ČMi, ČMdl) nebo ve značně zvlněných pahorkatinách, zejména na slínech (hlavně ČMI). V nejsušších a nejteplenějších částech republiky mají ČM na slínitých jílech charakter smonic (vertisolů). Kontinentálnější část areálu rozšíření ČM (jižní Morava) je charakterizována vyšší sumou teplot nad 10 °C ve vegetačním období, vyššími teplotami (9–10 °C, Čechy 8–9 °C) a vyššími srážkami (500–600 mm, Čechy 450–550 mm). Oblast rozšíření ČM zaujímá bývalé území stepi a lesostepi, které patří mezi nejstarší oblasti zemědělsky využívané krajiny.
Obsah
Vznik půdního typu
Černozemní proces probíhal původně pod stepní a lesostepní vegetací, v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Cirkulace vody a koloběh látek je zde omezen na genetický profil. Organické látky hromaděné v půdě jsou v obdobích příznivé vlhkosti rozkládány. V půdě se postupně ustavuje rovnováha mezi mineralizací a humifikací popelovinami a na dusík (N) bohatých organických látek. Organické látky – produkty rozkladu – jsou při střídání období ovlhčení a prosychání půdy v podmínkách zvýšené koncentrace dvojmocných kationtů v půdním roztoku kondenzovány v huminové kyseliny (hk). Vytváří se mocný, tmavý černozemní humusový horizont, příznivých chemických a fyzikálních vlastností. Karbonáty, jedno- a dvoj-mocné kationty jsou vyluhovány a hromadí se pod humusovým horizontem. Při zvýšeném vyluhování profilu dochází k migraci jílu za účasti organických látek – k specifické formě illimerizace, charakteristické pro lesostepní půdy. Vysokokondenzované hk se poté hromadí ve spodní části humusového horizontu ve vytvářejícím se iluviálním horizontu. U kulturních půd často dochází k narušení tohoto procesu a k zhoršování podmínek kondenzace hk ve svrchní části profilu.
Hlavní diagnostické horizonty a znaky
- tmavý sorpčně nasycený horizont humusový horizont - H
- karbonátový substrát s pedogenní akumulací CaCO3 - Pca
Charakteristika hlavních půdních představitelů
Černozem typická – ČM
Černozem typická se ve své nejtypičtější podobě vyskytuje převážně na spraši. Humusový horizont bývá 40–70 cm mocný a obsah humusu v ornici se pohybuje okolo 2,2–3,0 %. V složení humusu je výrazné zastoupení hk. Hodnota maximálního sorpčního nasycení (T) je mezi 18–25 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm kolem 20 %. Sorpční komplex je nasycený až plně nasycený, pH neutrální–slabě alkalické.
Černozem karbonátová – ČMk
Černozem karbonátová je velmi podobná ČM. Vyskytuje se v nejsušších a nejteplejších oblastech České republiky. Profil obsahuje tzv. výkvěty CaCO3 ve formě podhoubí v humusovém horizontu.
Černozem hnědá – ČMh
Černozem hnědá navazuje v sušších a teplejších oblastech na stanoviště ČM. Má vlastnosti obdobné ČMd. Nemá však iluviální horizont Ih, ale pod horizontem H leží více než 15 cm mocný, odvápněný horizont V - (h)V.
Černozem illimerizovaná – ČMi
Vyskytuje se většinou na spraších s vysokým obsahem prachu. Humusový horizont bývá mocný 45–60 cm a obsah humusu v ornici silně kolísá 1,6–2,0 (2,5) %. V složení humusu v ornici je výrazné snížení poměru hk: fk a zvýšené zastoupení hk, kterých přibývá do hloubky až do iluviálního horizontu. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) se nachází mezi 14-18 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm 12–18 %. Hodnota T výrazně indikuje genetické horizonty. Sorpční komplex nasycený–slabě nasycený, pH často slabě kyselé, ale i neutrální.
Černozem degradovaná – ČMd
Vyskytuje se na spraších. Mocnost humusového horizontu do 50–80 cm, obsah humusu v ornicích se pohybuje okolo 1,9–2,5 %. Ve složení humusu dochází ke snížení poměru hk : fk a obsahu hk v ornici, zvýšení v horizontu Hi. Hodnota maximální sorpční kapacity (T) je mezi 17-21 mval/100 g při obsahu částic < 1 µm v průměru pod 20 %. Sorpční komplex je nasycen, plně nasycen, pH slabě kyselé – neutrální, minimum v iluviované části profilu. Méně často se nachází na lehčích a na těžších substrátech.
Černozem lužní – ČMl
Černozem lužní se vyskytuje na třech základních stanovištích:
a) Na různých substrátech v depresích mezi ČM, na starých aluviálních náplavech s hladinou podzemní vody nad 3–5 m po větší část roku. Objevuje se slabá rezivá skvrnitost v substrátu a vyšší obsah humusu než u ČM,
b) V humidnějších oblastech ojedinělého výskytu ČMd – stagnace vláhy na těžší spraši. Objevují se bročky, slabé mramorování v profilu a zvýšený obsah humusu,
c) Na těžkých substrátech, kde dochází k povrchové stagnaci vláhy, v depresích - kombinace s vlivem hladiny podzemních vod; bročky se vyskytují i v povrchové části profilu, skvrnitost se objevuje vždy v přechodném horizontu a v substrátu. Jsou rozšířeny na slínech (křídových, flyšových aj.) i mimo oblast ČM na spraši. Mocnost humusového horizontu dosahuje 40–60 cm (v depresních polohách i více), obsah humusu je mezi 4–8 % a maximální sorpční kapacita (T) mezi 25–30 (až 50) mval/100 g.
Černozem smonice – ČMsmonice
Jedná se o litogenně podmíněný subtyp ČM, který se vyskytuje na nejtěžších substrátech, zejména v okrese Chomutov. V suché oblasti se vytváří specifická dynamika vodního a vzdušného režimu – střídání období nepropustnosti (za vlhkého stavu) s propustností a tvorbou trhlin za sucha. Dochází ke specifické migraci půdního materiálu, kdy dochází k propadávání materiálu svrchní části profilu do hlubokých trhlin. Při střídání bobtnání a smršťování dochází k míšení materiálu a tvorbě lesklých skluzných ploch (tzv. slickensides).