Klasifikace půdních horizontů - Historie editací

Anna.juricova: /* Tmavý sorpčně nasycený humusový horizont –⁠ označovaný H */

2021-03-03T13:31:23Z

‎Tmavý sorpčně nasycený humusový horizont –⁠ označovaný H

Anna.juricova: /* Hydrogenní humusové horizonty –⁠ označované hg, hG, Hg, HG */

2021-03-03T13:29:55Z

‎Hydrogenní humusové horizonty –⁠ označované hg, hG, Hg, HG

Anna.juricova v 20. 1. 2021, 10:35

2021-01-20T10:35:19Z

Anna.juricova v 20. 1. 2021, 10:34

2021-01-20T10:34:16Z

Anna.juricova v 20. 1. 2021, 10:33

2021-01-20T10:33:46Z

Anna.juricova: Založena nová stránka s textem „Na úrovni klasifikace půdních horizontů rozlišuje GAK diagnostické horizonty a substrátové horizonty a horizonty podložní horniny: * '''Diagnos…“

2021-01-20T10:13:18Z

Založena nová stránka s textem „Na úrovni klasifikace půdních horizontů rozlišuje GAK diagnostické horizonty a substrátové horizonty a horizonty podložní horniny: * '''Diagnos…“

Nová stránka

Na úrovni klasifikace půdních horizontů rozlišuje GAK diagnostické horizonty a substrátové horizonty a horizonty podložní horniny:

* '''Diagnostické horizonty''' – jsou definovány jako genetické horizonty, které jsou výsledkem působení různých specifických půdotvorných procesů nebo jejich různých kombinací.
* '''Substrátové horizonty''' – horizonty, které nebyly přeměněny půdotvorných procesy, ale byly zdrojem materiálu pro vývoj půdy.
* '''Horizonty podložní horniny''' – představují inertní materiál, horninu, která se na vzniku půdy nepodílela vůbec, nebo jen minimálně a nepřímo, avšak byla identifikována v půdním profilu.

GAK rozlišuje celkem 14 základních (geneticky čistých) diagnostických horizontů. Diagnostické horizonty mají genetickou nomenklaturu a uvádějí se poznatky o jejich genezi. Identifikace se však řídí [[Morfologický popis půdního profilu|morfologickými a analytickými znaky]]. Platí, že:

* Definice diagnostických horizontů v GAK se opírá o objektivní pozorovatelné morfologické znaky či měřitelné analytické charakteristiky půdy.
* Jednotlivé diagnostické horizonty jsou na základě stupně kvalitativních a kvantitativních projevů vnitřních morfologických a analytických vlastností uvažované jako výrazně vyvinuté, vyvinuté a vyvinuté pouze v náznacích.
* Povoluje i smíšené horizonty, které jsou výsledkem různé míry uplatnění se více půdotvorných procesů a přechodné horizonty se znaky dvou, vzájemně sousedících diagnostických horizontů.
* Jako doplňkové charakteristiky diagnostických (a substrátových) horizontů vnímá navíc přítomnost karbonátů a rozpustných solí a znaky související s vývojem půdy (reliktnost nebo fosilnost a znaky recentní akumulace).
* V terénním záznamu z průzkumu je klasifikace diagnostického horizontu vyjádřena jeho signaturou. Velkým písmenem je u vnitřních horizontů značen výrazný projev půdotvorného procesu, malým písmenem, které je často užito u horizontů smíšených a přechodných je vyjádřen méně výrazný projev, písmenem v závorce potom nevýrazný projev.

Tabulka 1: Diagnostické horizonty vymezované v GAK.
{| class="wikitable"
|-
! '''Skupina horizontů GAK''' !! '''Signatura''' !! '''Název horizontu'''
|-
| '''Horizonty akumulace OL nesmísené s minerální složkou''' || O || horizont nadložního humusu
|-
| || T || rašelinný horizont
|-
| '''akumulace OL přechodné''' || thg, thG || zrašeliněný horizont
|-
| || hg, hG || hydrogenní humusový
|-
| '''akumulace OL smísené s minerálním podílem''' || H || tmavý sorpčně nasycený humusový
|-
| || h || humusový h. jiných vlastností
|-
| || Orh, OrH || orniční
|-
| '''eluviální''' || E,e || eluviální horizont
|-
| '''iluviální''' || I,i || texturní iluviální horizont
|-
| || Ina, ina || slancový iluviální horizont
|-
| || Ihs, Is, ihs, is || humusosesquioxidový iluviální horizont
|-
| '''metamorfické''' || V, v || horizont hnědnutí a tvorby jílu
|-
| || Vm, vm || metamorfický strukturní horizont
|-
| || Vis || rezivohnědý horizont
|-
| '''horizonty výrazného projevu redukčních pochodů''' || g || mramorovaný horizont
|-
| || G, Go, Gr, Gor || glejový, glejový oxidačný, glejový redukční, přechodný
|-
| '''podložní horizonty'''|| P || substrátový horizont
|-
| || D || podložní hornina
|-
| || M || pevná hornina
|-
| '''přechodné''' || */* || přechodný horizont
|}

Tabulka 2: Další specifikace genetických a diagnostických půdních horizontů.
{| class="wikitable"
|-
!'''Signatura'''!! '''Popis'''
|-
|ca|| karbonátový horizont
|-
|(ca)|| slabě karbonátový horizont
|-
|sa|| zasolený horizont
|-
|(sa)|| slabě zasolený horizont
|-
|gy|| sádrovcový horizont
|-
|(gy)|| slabě sádrovcový horizont
|-
|f|| fosilní půdní horizont
|-
|ak|| akumulovaný půdní horizont
|-
|rel|| reliktní půdní horizont
|}

==Charakteristika jednotlivých diagnostických horizontů==

===Horizonty akumulace organických látek nesmísených s minerální složkou===
====Horizonty nadložního humusus – označované O====
Jsou to horizonty hromadění organických látek, nehumifikovaných nebo v různých stadiích humifikace, uložených na povrchu půdy bez dokonalého smísení s minerální složkou půdy. Vytvářejí se z opadu na povrchu lesních půd.
Další třídění na samostatné diagnostické horizonty (Oo, Of, Oh apod.) a jejich sekvence (mul, moder, surový humus, tangelový, vlhký a pod.) není propracováno, neboť lesní půdy nejsou předmětem průzkumu.

====Rašelinný horizont –⁠ označovaný T====
Je to horizont akumulace organických látek hydromorfních půd s převládajícím zastoupením jen částečně rozložených organických zbytků o mocnosti větší než 20 cm. Obsahuje více než 20 % organických látek u lehkých půd a více než 30–⁠40 % organických látek u středně těžkých až těžkých půd.
Další členění na samostatné diagnostické horizonty podle stupně rozložení a humifikace zatím neprovádíme, neboť rašeliništní půdy nejsou předmětem průzkumu.

===Horizonty akumulace organických látek přechodné===
====Zrašelinělý horizont –⁠ označovaný thg, thG, tHg, tHG====
Horizont akumulace organických látek hydromorfních půd stejných vlastností jako T, ale s menší mocností do 20 cm nebo hlubší s obsahem organických látek 10–⁠40 % (platí pro lehké–⁠těžké půdy).

====Hydrogenní humusové horizonty –⁠ označované hg, hG, Hg, HG====
Vytvářejí se u hydromorfních půd (tj. u většiny GL, OGb a vlhkých LP). Při uplatnění hydromorfních znaků jsou charakterizovány vyšším obsahem organických látek než humusové horizonty automorfních a semihydromorfních půd téže oblasti na témže substrátu. Hraniční hodnoty, vyžadující prověření, leží asi v rozpětí:
nižší polohy: lehké půdy nad 3–⁠4 %, středně těžké nad 4–⁠5 %, těžké nad 6–⁠7 %, horské polohy: lehké půdy nad 5 %, středně těžké nad 6–⁠8 %, těžké nad 10 %.
Svrchní hranice viz zrašelinělý horizont.

===Horizonty akumulace organických látek dokonale smísených s minerální složkou===
Jsou to horizonty stejnoměrné biologické akumulace humifikovaných organických látek, dokonale smísených s minerální složkou půdy, v různé míře vstupujících do vazeb s minerálními koloidy. Jsou to současně horizonty výrazné akumulace biogenních prvků. Za humusový horizont považujeme i takový, který vznikl přemístěním materiálu humusového horizontu na jiné místo (akumulovaný) a neliší se příliš od vlastního humusového horizontu, vytvořeného in situ.

====Tmavý sorpčně nasycený humusový horizont –⁠ označovaný H====
Tmavý humusový horizont je většinou mocnější >30 cm (s výjimkou extrémně těžkých půd) s dobrou strukturou, podmiňující příznivě fyzikální vlastnosti (pórovitost), se sorpčním komplexem s nasycením nad 50 % –⁠ u zemědělsky využívaných půd většinou nad 70 %, s kvalitativním složením humusu, charakterizovaným vysokým zastoupením vysokomolekulárních hk (nad 25–⁠30 %) při poměru hk : fk nad 1,5 a převahou 2. frakce hk nad 1.
Jsou to humusové horizonty černozemní, lužních půd, některých rendzin a i některých hnědých půd na bazických substrátech.

====Humusový horizont jiných vlastností –⁠ označovaný h====
Zahrnuje humusové horizonty při vyšší nasycenosti sorpčního komplexu vždy světlejších barev než humusový horizont H, při nasycení pod 50 % může být i tmavý a být relativně mocný.

====Orniční horizont –⁠ označovaný OrH, Orh====
Je to samostatný genetický horizont kulturních půd, charakteru humusového horizontu, systematicky proorávaný a nejvýrazněji v celém profilu ovlivněný kultivací (mechanickým zpracováváním, hnojením minerálními i organickými hnojivý) v agrochemických, agrobiologických a agrofyzikálních vlastnostech. Je odlišen dle charakteru humusu (OrH, Orh).

===Eluviální horizonty===
Jsou to horizonty ochuzené translokovanými koloidy –⁠ jílem, sesquioxydy nebo obojími, v důsledku toho jsou vysvětlené, se sníženou hodnotou T. Dochází v nich k relativnímu obohacení křemenem a ostatními resistentními minerály velikosti prachových, případně písčitých částic. Podle kvantitativních znaků se rozlišuje: 
E - výrazně eluviální horizont, 
e - eluviální horizont. 

===Iluviální horizonty===
Jsou to horizonty obohacené translokovanými organickými, minerálními koloidy: jílem, železem, hliníkem –⁠ jednotlivě nebo v kombinacích.

====Texturní iluviální horizont –⁠ označovaný I====
Je to horizont akumulace jílových minerálů spolu s obaly sesquioxydů, někdy i tmavých organických látek (hk). Vzniká při illimerizačním procesu. Je charakterizován těmito znaky (úplný výčet všech znaků je uveden v 1. části metodiky Němeček et al., 1997):
* vzestup obsahu jílu oproti E horizontu či ornici vytvořené z E horizontu,
* zvýšení obsahu jílu v I horizontu vzhledem k jeho obsahu v horizontu E nebo v ornici:
** při obsahu částic < l µm v ornici nebo v E horizontu do 15 % – zvýšení obsahu alespoň 3 % absolutní,
** koeficient texturní diferenciace (poměr částic jílu < 1 µm v ornici či výše ležícímu E horizontu ku maximálnímu obsahu v I horizontu) je > 1,2,
* zvýšení obsahu částic < l µm je dosaženo ve vzdálenosti 30 cm,
* má téměř stejné zrnitostní složení nejílové frakce (2,0 –⁠⁠ 0,001 mm) v celém profilu na homogenním substrátu,
* horizont nejeví výraznější zvýšení obsahu organických látek, nanejvýš tmavé humusové povlaky strukturních elementů (pak se označuje jako Ih),
* na středně těžkých substrátech má horizont polyedricko-prismatickou strukturu s nátekovými koloidními povlaky na povrchu strukturních elementů.

====Texturní iluviální horizont slanců –⁠ označovaný Ina====
Je to horizont iluviální či peptizovaný, který má řadu vlastností podobných jako I. Charakteristický pro něj je obsah výměnného Na+ nad 20–⁠25 % sorpční kapacity či převaha Na+ + Mg++ nad Ca++. Často má sloupkovitou strukturu a obsahuje přemístěné humusové látky.

====Humuso-sesquioxidový iluviální horizont – označovaný Is, Ihs====
Je to horizont iluviální akumulace sesquioxydů a nízkomolekulárních organických látek, vzniklý v procesu podzolizace.
Je charakterizován těmito znaky (úplný výčet všech znaků je uveden v 1. části metodiky Němeček et al., 1997):
* výrazná rezivá až rezivě tmavošedá barva, která se mění v rámci horizontu (výrazné snížení intenzity do hloubky),
* výrazné stoupnutí obsahu volných oxidů Fe oproti E horizontu i substrátu v absolutních hodnotách i v poměru k obsahu částic < 1 µm, s maximem v jeho svrchní části,
* výrazná akumulace translokovaných organických látek, zejména ve svrchní několik cm mocné, tmavě zbarvené části,
* přechod od E horizontu k iluviálnímu je velmi ostrý, často však není rovný, ale výrazně zvlněný, s jazykovitým pronikáním do hloubky,
* horizont nejeví výraznější makrostrukturu (písčité lehké substráty), často sklon k cementaci (tvorba ortštejnu).

Kvalitativní diferenciace humuso-sesquioxidového horizontu je prováděna na: 
* Ihs –⁠ tmavší svrchní subhorizont,
* Is –⁠ rezivý spodní subhorizont.

===Metamorfické horizonty===
Jsou to horizonty, které nemají charakter ani humusového, eluviálního, iluviálního, ani převážně redukčními procesy vytvořeného horizontu a lišící se od výchozího substrátu. Vytvářejí se souborem dílčích procesů chemického zvětrávání v půdním profilu (vyluhování CaCO3, hnědnutí, tvorba a přeměny jílu, fosilní rubifikace a feralitizace) a objemových změn, spojených s tvorbou makrostruktury vlivem souboru fyzikálních i biologických činitelů. Rozmanitost výchozích substrátů, uplatnění jednotlivých dílčích pochodů, místy i reliktní znaky způsobují potíže v identifikaci.

====Horizont hnědnutí a tvorby jílu –⁠ označovaný V====
Je vytvořen v různé intenzitě u půd na vyvřelých, metamorfovaných, psefitických a psamitických, méně již pelitických sedimentárních horninách.

====Horizont metamorfický –⁠ označovaný Vm====
Je vytvořen zejména u půd na jílovitých břidlicích, jílech, zejména na těžších terciárních substrátech, odvápněných slínech, residuálních produktech vyluhování vápenců, jílovitých produktech starého zvětrávání různých hornin apod.
Je charakterizován těmito znaky:
* tvorba makrostruktury (polyedricko-prismatická) v důsledku fyzikálních a biologických procesů,
* u jílů, odvápněných slínů a jiných světle zbarvených hornin nanejvýš nepatrné hnědnutí,
* stejnoměrně červenohnědá barva, barevné rozdíly souvisí s vrstevnatostí u některých substrátů,
* nízký obsah primárních zvětratelných minerálů –⁠ vysoký stupeň zvětrání.
* chybí znaky iluviování, lesklý povrch agregátů nejeví náletový charakter –⁠ vnitřek agregátů stejné barvy jako povrch, migrace v důsledku výhradně kapilární pórovitosti znemožněna, v slabé formě objektivně nepostižitelná, často pohyblivá plasma, nepravidelně uspořádané partie jeví mikromorfologický dvojlom.
Vlastnosti jinak velmi rozdílné podle charakteru jílu.

===Horizonty výrazného projevu redukčně oxidačních procesů===
Jsou to horizonty vytvořené dlouhodobým působením zvýšené vlhkosti, periodickým i trvalým, povrchovým i pod vlivem podzemní vody.

====Horizont povrchového oglejení –⁠ oglejený –⁠ označovaný g====
Je to horizont vytvářející se pod vlivem periodicky se uplatňujícího dlouhodobého zvýšení obsahu vláhy v důsledku přítomnosti faktorů snižujících propustnost do 100 cm. V důsledku zvýšené vlhkosti (periodicky) dochází za účasti nízkomolekulárních organických látek k mobilizaci, redukci a migraci Fe a Mn. Migrace probíhá jednak laterálně, dále pak vertikálně difúzí celou masou půdy, přednostně pak po trhlinách, vytvářejících se v obdobích prosýchání (letní období –⁠ stagnující voda vymizí z profilu), kdy dochází k oxidačním procesům, někdy i k částečné migraci jílu. Vytváří se tak výrazné střídání vysvětlených a okrově až rezivěhnědých partií ve formě skvrnitosti či polygonální sítě –⁠ mramorování.

====Glejový horizont –⁠ označovaný G====
Je to horizont, který se vytváří pod vlivem krátkodobého působení až trvalého vlivu podzemní vody (rezervoáru, udržujícího se většinou po celý rok na vrstvě ležící hlouběji 1 m). Pod vlivem stagnující podzemní vody a v ní rozpuštěných látek dochází k redukčním procesům a přeměnám minerální složky (hydratace, změny ve struktuře), v zóně kolísání hladiny podzemní vody a v zóně kalipárního vzlínání dochází k migraci látek a k uplatnění redukčně oxidačních procesů. Celý profil obsahuje vysoký obsah aktivních R2O3. Fe+++ je v redukovaných partiích (Gor, Gr) koncentrováno do blízkosti chodeb, jimiž prochází kořání. 

Kvalitativní diferenciace je prováděna rozlišením: 
Go oxidační subhorizont 
Gr redukční subhorizont 
Gor přechod

@@ Řádek 39: / Řádek 39: @@
 ====Tmavý sorpčně nasycený humusový horizont –⁠ označovaný H====
 Tmavý humusový horizont je většinou mocnější >30 cm (s výjimkou extrémně těžkých půd) s dobrou strukturou, podmiňující příznivě fyzikální vlastnosti (pórovitost), se sorpčním komplexem s nasycením nad 50 % –⁠ u zemědělsky využívaných půd většinou nad 70 %, s kvalitativním složením humusu, charakterizovaným vysokým zastoupením vysokomolekulárních hk (nad 25–⁠30 %) při poměru hk : fk nad 1,5 a převahou 2. frakce hk nad 1.
-Jsou to humusové horizonty černozemní, lužních půd, některých rendzin a i některých hnědých půd na bazických substrátech.
+Jsou to humusové horizonty [[Černozem|černozemních]], [[Lužní půda|lužních půd]], některých [[Rendzina|rendzin]] a i některých [[Hnědá půda|hnědých půd]] na bazických substrátech.
 ====Humusový horizont jiných vlastností –⁠ označovaný h====

@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 ====Hydrogenní humusové horizonty –⁠ označované hg, hG, Hg, HG====
-Vytvářejí se u hydromorfních půd (tj. u většiny GL, OGb a vlhkých LP). Při uplatnění hydromorfních znaků jsou charakterizovány vyšším obsahem organických látek než humusové horizonty automorfních a semihydromorfních půd téže oblasti na témže substrátu. Hraniční hodnoty, vyžadující prověření, leží asi v rozpětí:
+Vytvářejí se u hydromorfních půd (tj. u většiny [[Glejová půda|GL]], [[Oglejená půda|OGb]] a vlhkých [[Lužní půda|LP]]). Při uplatnění hydromorfních znaků jsou charakterizovány vyšším obsahem organických látek než humusové horizonty automorfních a semihydromorfních půd téže oblasti na témže substrátu. Hraniční hodnoty, vyžadující prověření, leží asi v rozpětí:
 nižší polohy: lehké půdy nad 3–⁠4 %, středně těžké nad 4–⁠5 %, těžké nad 6–⁠7 %, horské polohy: lehké půdy nad 5 %, středně těžké nad 6–⁠8 %, těžké nad 10 %.
 Svrchní hranice viz zrašelinělý horizont.

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 * Jako doplňkové charakteristiky diagnostických (a substrátových) horizontů vnímá navíc přítomnost karbonátů a rozpustných solí a znaky související s vývojem půdy (reliktnost nebo fosilnost a znaky recentní akumulace).
 * V terénním záznamu z průzkumu je klasifikace diagnostického horizontu vyjádřena jeho signaturou. Velkým písmenem je u vnitřních horizontů značen výrazný projev půdotvorného procesu, malým písmenem, které je často užito u horizontů smíšených a přechodných je vyjádřen méně výrazný projev, písmenem v závorce potom nevýrazný projev.
 ==Charakteristika jednotlivých diagnostických horizontů==
@@ Řádek 185: / Řádek 115: @@
 Gr redukční subhorizont<br />
 Gor přechod

@@ Řádek 82: / Řádek 82: @@
 |rel||	reliktní půdní horizont
 |}
 ==Charakteristika jednotlivých diagnostických horizontů==

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 * '''Substrátové horizonty''' – horizonty, které nebyly přeměněny půdotvorných procesy, ale byly zdrojem materiálu pro vývoj půdy.
 * '''Horizonty podložní horniny''' – představují inertní materiál, horninu, která se na vzniku půdy nepodílela vůbec, nebo jen minimálně a nepřímo, avšak byla identifikována v půdním profilu.
 GAK rozlišuje celkem 14 základních (geneticky čistých) diagnostických horizontů. Diagnostické horizonty mají genetickou nomenklaturu a uvádějí se poznatky o jejich genezi. Identifikace se však řídí [[Morfologický popis půdního profilu|morfologickými a analytickými znaky]]. Platí, že: