Illimerizovaná půda

Z KPP - wiki
Přejít na: navigace, hledání

Illimerizované půdy nalézáme v rovinatých prvcích reliéfu, v depresích, spodních částech svahů a na mírných svazích, a to na okraji nížin, v pahorkatinách až vrchovinách, v úvalech či pánvích. Vyskytují v nadmořských výškách 300–600 m v klimatické oblasti mírně teplé, v okrsku mírně suchém (hlavně IP), mírně vlhkém až vlhkém (hlavně IPg) s těmito hlavními ukazateli klimatických podmínek: průměrná roční teplota 6–8 °C, průměrná červencová teplota 16–19 °C, průměrná lednová teplota –1 až –4°C, roční úhrn srážek 600–900 mm. Jsou vázány na některé skupiny substrátů (viz dále) původně nasycených–slabě nenasycených, na kterých mohla v příznivějších reliéfových podmínkách probíhat migrace jílu. Původními lesními porosty byly většinou doubravy a bučiny. Tyto půdy často jeví podstatné ovlivnění vlastností a režimů v důsledku úpravy vodního režimu, vápnění a prohlubování ornice.

Vznik půdního typu

Výrazným projevem illimerizačního procesu je translokace minerálních koloidů v profilu o velikosti částic menší než 0,2 µm – jílových minerálů s obaly hydratizovaných oxidů Fe a Al. Vytváří se tak přemístěným jílem výrazně ochuzený eluviální a výrazně obohacený texturní iluviální horizont, který v podmínkách promyvného režimu a výrazné diferenciace profilu v klimatických podmínkách výskytu IP podmiňuje (mimo velmi lehké substráty) „zonálně“ alespoň slabé povrchové převlhčení a jeho důsledek – oglejení.

Biologická činnost je poměrně intenzívní, zejména u IP v mírně teplé až teplé oblasti, okrsku mírně teplém; snižuje se v humidnějších okrscích při intenzivnějším uplatnění procesu oglejení. Téměř nepřerušená činnost půdního edafonu podmiňuje vysokou mineralizaci, tvorbu příznivějších forem humusu, dochází k vytváření slaběji kondenzovaných huminových kyselin (hk) a fulvokyselin (fk), vstupujících do značné míry do vzájemné vazby s minerální složkou půdy. Jen menší podíl migruje v profilu. Vzniká humusový horizont malé mocnosti.

Výskyt IP je vázán zejména na substráty, které se vyznačují přítomností (a tvorbou zvětráváním – hlavně biotitu) vysoce dispergovaných jílových minerálů (montmorillonit, illit s pohyblivou mřížkou, jílové minerály smíšených struktur), příznivou pórovitostí a jsou přitom uloženy v rovinatějších prvcích reliéfu. V obdobích vyšší vlhkosti a promývání profilu dochází k zvýšené hydrataci vysokodispersních jílových minerálů (zvýšení elektrokinetického potenciálu), v půdním roztoku dochází ke snížení koncentrace koagulujících iontů. Prosakující vodou jsou jílové minerály spolu s obaly hydratizovaných R2O3 translokovány v půdním profilu. Výraznější vliv organických látek se projevuje zejména při výskytu mocnějších povlaků R2O3. Při vysýchání profilu, event. jeho promrzání a zvýšení koncentrace půdního roztoku dochází k immobilizaci koloidů v důsledku snížení jejich hydratace – k tvorbě iluviálního horizontu. Jíl se hromadí v pórech a na povrchu trhlin a strukturních elementů (nátekové formy). Střídání období vysýchání profilu a zvýšení jeho vlhkostí je důležitou podmínkou dispergování a koagulace koloidů. Přispívá i k orientaci částic jílu na povrchu pórů a strukturních elementů. Mnohdy se setkáváme s iluviálním horizontem (u IP na písčitých substrátech) vyvinutým v pruzích. Vzniká rytmickou koagulací při vysoké rychlosti migrace (difúze) ve velmi propustném a minerálně chudém prostředí. Ne všechny pruhy mají však tuto genezi (viz Podzolová půda).

Dosáhne-li se zvýšeného okyselení, zvýšeného obsahu Al v sorpčním komplexu, vstupuje tento i do mezimřížkových prostorů jílových minerálů, dochází k jejich blokování, čímž klesá i pohyblivost jílu a migrace v profilu slábne. U výrazně ochuzených IP v eluviálním horizontu na lehčích substrátech může probíhat v horizontu E druhotná podzolizace.

Kultivací se usměrňuje tvorba humusu v ještě příznivějším směru, dochází k druhotnému nasycení sorpčního komplexu. Migrace jílu však může dále pokračovat. Ovšem s tím, že je omezována kultivací ornice.

Hlavní diagnostické horizonty a znaky

  • světlý humusový horizont (ornice) - Orh
  • výrazný eluviální horizont s jazykovitým pronikáním do iluviálního horizontu -E
  • texturní iluviální horizont s poprašky - I

Charakteristika

Illimerizovaná půda typická –⁠ IP

Illimerizovaná půda typická se v nejvýraznější formě vyskytuje především na sprašovitých pokryvech – hrubě prachovitých hlínách s vysokým podílem filtrujících pórů, především na okraji nížin. Některé z těchto půd mívají slabé humusové povlaky v horizontu I, což svědčí o jejich lesostepním vývoji. IP dále nalézáme na lehkých substrátech. Častý je i jejich výskyt na eolických překryvech jiných substrátů. Ornice o mocnosti 18–27 cm (x = 22) se vytvořila dlouhodobou kultivací původního velmi mělkého humusového a části mocného eluviálního horizontu. Eluviální horizont E sahá do hloubky 35–50 cm, přechodný horizont E + I do 50–65 cm, iluviální texturní horizont do 90–120 cm. Vodní režim IP je promyvný s periodickým zvýšením obsahu vláhy u hlinitých půd na hranici mezi hor. E a I (slabé oglejení) – u půd na lehkých substrátech většinou znaky slabého oglejení chybí. U středně těžkých IP činí obsah humusu v ornici 1,3–2,5 % (x = 1,9) s rychlým poklesem do hloubky. Je charakterizován převahou fk – pouze v ornicích zkulturněných půd je poměr vyrovnaný, při nižším obsahu (<2 5–30 %) hk převládá v důsledku většinou vyššího zkulturnění často i frakce vázaná Ca++. Již v eluviálním horizontu převládají nízkomolekulární organické látky.

Illimerizované půdy na písčitých substrátech vykazují podstatně nižší hodnoty obsahu humusu, T, k němuž často přispívá překrytí profilu pískem (profily s velmi hluboko ležícím horizontem I). Jsou většinou méně nasycené – kyselé, silně kyselé, nasycenost v substrátu stoupá.

Illimerizovaná půda oglejená –⁠ IPg

Jedná se o velmi rozšířený představitel IP. Vytváří se z IP v humidnějších podmínkách nebo na těžších či méně propustných substrátech. Častý je výskyt na eolických překryvech reliktově oglejených svahovin. Ornice má mocnost 15–25 cm, eluviální slabě oglejený až oglejený horizont sahá do 30–45 cm, přechodný do 45–65 cm, iluviální texturní do 80–120 cm. Vodní režim je promyvný s výraznější periodou stagnace vláhy i v důsledku snížené propustnosti iluviálního horizontu – proto výraznější znaky oglejení. Obsah humusu v ornici kolem 2,5 % stoupá v humidnějších oblastech až na 4–5 %. Klesá rovněž v profilu na nízké hodnoty (< 0,5 %) ve svrchní části horizontu Ig, avšak eluviální horizont obsahuje často i více než 1 % organických látek. Ve složení humusu většinou výrazněji než u IP převládají fk a volněji poutaná frakce hk. Sorpční kapacita i u těchto půd výrazně indikuje jednotlivé horizonty. Půdní reakce je většinou slabě kyselá až kyselá, s maximem v ornici, poklesem v horizontu I a opětným stoupnutím v substrátu (pokud není v hloubce podložní hornina). Sorpční komplex většinou slabě nasycený, v humidních oblastech až nenasycený, se stoupáním hodnot do hloubky. Půdy s příznivějšími vlastnostmi pH a sorpčního komplexu se vyskytují většinou na sprašovitých pokryvech, zatímco IPg na kyselých svahovinách – a zejména v humidnějších oblastech, jsou méně příznivé.

Illimerizovaná půda slabě oglejená –⁠ IP(g)

Je rozlišována pouze u IP na lehkých substrátech. V řadě případů je její vznik podmíněn méně propustnou vrstvou podložní horniny do 100 cm.

Illimerizovaná půda podzolovaná –⁠ IPp

Může se vyskytnout na lehčích substrátech. Pokud eventuální překryv písku + horizont E dosahuje hloubky nad 60 cm, je potřeba hodnotit půdu již v řadě HPp – PZ.

Illimerizovaná půda slabě glejová –⁠ IP(G)

Vyvíjí se většinou v podmínkách, kdy se ve spodní části profilu nachází pod 100 cm nepropustná vrstva (nejsnáze v depresích).