Hnědá půda: Porovnání verzí
m (→Hnědá půda podzolovaná – HPp) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Hnědé půdy jsou ve většině případů vázány na svažitější až silně členitý reliéf, v rovinách pak na relativně mladý povrch. | Hnědé půdy jsou ve většině případů vázány na svažitější až silně členitý reliéf, v rovinách pak na relativně mladý povrch. | ||
+ | |||
Nejrozšířenějšími substráty jsou přemístěné zvětraliny (deluvia – eluvia) vzniklé z pevných hornin, nejčastěji s příměsí štěrku a kamení, méně často mocnější svahoviny či nezpevnělé horniny. | Nejrozšířenějšími substráty jsou přemístěné zvětraliny (deluvia – eluvia) vzniklé z pevných hornin, nejčastěji s příměsí štěrku a kamení, méně často mocnější svahoviny či nezpevnělé horniny. | ||
+ | |||
Vlastnosti půdotvorných substrátů se velmi výrazně uplatňují ve specifice geneze i v agronomických vlastnostech HP. | Vlastnosti půdotvorných substrátů se velmi výrazně uplatňují ve specifice geneze i v agronomických vlastnostech HP. | ||
− | Původními porosty v oblastí jejích rozšíření byly: a) u HP nižších poloh doubravy a bučiny (někdy i borové lesy), b) u HP vyšších poloh smíšené lesy (buk – jedle) až smrčiny. | + | Původními porosty v oblastí jejích rozšíření byly: a) u HP nižších poloh doubravy a bučiny (někdy i borové lesy), b) u HP vyšších poloh smíšené lesy (buk – jedle) až smrčiny. |
+ | |||
Jeví různý stupeň zkulturnění s ubýváním u HP vyšších poloh. | Jeví různý stupeň zkulturnění s ubýváním u HP vyšších poloh. | ||
==Vznik půdního typu== | ==Vznik půdního typu== | ||
− | Výrazným projevem procesu tvorby hnědých půd je uvolňování R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> | + | Výrazným projevem procesu tvorby hnědých půd je uvolňování R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> z krystalové mřížky minerálů a jejich difúzní rozdělení po povrchu půdních částic – zejména Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, kdy mluvíme o procesu hnědnutí. Je to dále mírná tvorba jílu a jeho přeměny, a změny ve struktuře půdního profilu, vyvolané fyzikálními procesy (objemové změny) a biologickou činností. Tyto procesy nejsou doprovázeny výraznější migrací jílu či sesquioxidů a vedou k vytváření metamorfického horizontu V či Vm. |
Biologický koloběh látek je vždy dosti intenzivní. Přeměna organických látek probíhá ve směru vytváření nízkomolekulárních organických látek a slaběji kondenzovaných huminových kyselin (hk). Nízkomolekulární organické látky migrují v profilu, neutralizovány R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> i dvojmocnými kationty, takže nevyvolávají podzolizaci. Mimo R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a dvojmocné kationty se při poutání organických látek v humusovém horizontu výrazně uplatňují u některých HP s tmavým hlubším humusovým horizontem jílové minerály (alofan, montmorillonit – na vulkanických tufech a ultrabazických substrátech, montmorillinit na jílovitých substrátech). Nízkomolekulární organické látky se významně účastní na přeměnách minerální složky v půdním profilu – v procesu vnitropůdního chemického zvětrávání. V jeho průběhu dochází k mobilizaci R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, hnědnutí, tvorbě a přeměnám jílu. | Biologický koloběh látek je vždy dosti intenzivní. Přeměna organických látek probíhá ve směru vytváření nízkomolekulárních organických látek a slaběji kondenzovaných huminových kyselin (hk). Nízkomolekulární organické látky migrují v profilu, neutralizovány R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> i dvojmocnými kationty, takže nevyvolávají podzolizaci. Mimo R<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a dvojmocné kationty se při poutání organických látek v humusovém horizontu výrazně uplatňují u některých HP s tmavým hlubším humusovým horizontem jílové minerály (alofan, montmorillonit – na vulkanických tufech a ultrabazických substrátech, montmorillinit na jílovitých substrátech). Nízkomolekulární organické látky se významně účastní na přeměnách minerální složky v půdním profilu – v procesu vnitropůdního chemického zvětrávání. V jeho průběhu dochází k mobilizaci R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, hnědnutí, tvorbě a přeměnám jílu. | ||
Řádek 17: | Řádek 20: | ||
U hnědých půd nižších poloh (vyšší biologická činnost) je akumulace humusu slabší v důsledku výraznější mineralizace, nižší je produkce nízkomolekulárních kyselin. Tyto půdy jsou charakterizovány: | U hnědých půd nižších poloh (vyšší biologická činnost) je akumulace humusu slabší v důsledku výraznější mineralizace, nižší je produkce nízkomolekulárních kyselin. Tyto půdy jsou charakterizovány: | ||
# nižším stupněm vyluhování, výraznější akumulací biogenních prvků v důsledku větší intenzity biologického koloběhu, výraznější mineralizace a intenzity kultivace, | # nižším stupněm vyluhování, výraznější akumulací biogenních prvků v důsledku větší intenzity biologického koloběhu, výraznější mineralizace a intenzity kultivace, | ||
− | # | + | # slabším uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec), |
− | # | + | # výraznější tvorbou jílu. |
Horské hnědé půdy jeví (při nízké biologické činnosti) výraznější akumulaci organických látek v důsledku snížené mineralizace a výraznou tvorbu nízkomolekulárních kyselin, které pronikají hluboko v profilu. Jsou charakterizovány: | Horské hnědé půdy jeví (při nízké biologické činnosti) výraznější akumulaci organických látek v důsledku snížené mineralizace a výraznou tvorbu nízkomolekulárních kyselin, které pronikají hluboko v profilu. Jsou charakterizovány: | ||
# slabou akumulací biogenních prvků (též nenasyceností) vzhledem k vysoké intenzitě vyluhování, slabšímu biologickému koloběhu a nízké intenzitě kultivace, | # slabou akumulací biogenních prvků (též nenasyceností) vzhledem k vysoké intenzitě vyluhování, slabšímu biologickému koloběhu a nízké intenzitě kultivace, | ||
− | # výrazným uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec), | + | # výrazným uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec), |
+ | # nižší tvorbou jílu, avšak výraznějšími jeho přeměnami pokud neprobíhá jeho destrukce (k přeměnám dochází tím, že do mezimřížkových prostor minerálů s pohyblivou mřížkou vstupují hydratizované kysličníky Al). | ||
V nižších polohách jsou to minerálně chudé, zejména písčité substráty, na kterých se vyvíjejí HPa. Naopak minerálně bohatší a těžší substráty – (neutrální), bazické vyvřelé horniny a těžší zvětraliny břidlic dávají v horských podmínkách vznik HP nasyceným, avšak s výraznější akumulací humusu. Dále se výrazně uplatňují ultrabazické substráty a vulkanické tufy specifickým vlivem na poutáni organických látek. Vyvřelé a metamorfované horniny se uplatňují vyšším obsahem zvětravatelných primárních minerálů než některé sedimentární horniny. Sedimentární horniny dávající těžké zvětraliny, jíly, odvápněné sliny, terrae a staré předkvartérní sedimenty, dále substráty s mírným obsahem zvětravatelných minerálů – tvořené jílem a pískem v různém poměru – jsou charakterizovány často méně výraznými znaky hnědých půd vůbec. | V nižších polohách jsou to minerálně chudé, zejména písčité substráty, na kterých se vyvíjejí HPa. Naopak minerálně bohatší a těžší substráty – (neutrální), bazické vyvřelé horniny a těžší zvětraliny břidlic dávají v horských podmínkách vznik HP nasyceným, avšak s výraznější akumulací humusu. Dále se výrazně uplatňují ultrabazické substráty a vulkanické tufy specifickým vlivem na poutáni organických látek. Vyvřelé a metamorfované horniny se uplatňují vyšším obsahem zvětravatelných primárních minerálů než některé sedimentární horniny. Sedimentární horniny dávající těžké zvětraliny, jíly, odvápněné sliny, terrae a staré předkvartérní sedimenty, dále substráty s mírným obsahem zvětravatelných minerálů – tvořené jílem a pískem v různém poměru – jsou charakterizovány často méně výraznými znaky hnědých půd vůbec. | ||
Řádek 29: | Řádek 33: | ||
* uvolňování R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>3, které je větší než produkce nízkomolekulárních kyselin, | * uvolňování R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>3, které je větší než produkce nízkomolekulárních kyselin, | ||
* okyselení profilu, uvolňování Al, které má za následek přeměny jílových minerálů a snížení jejich pohyblivosti, | * okyselení profilu, uvolňování Al, které má za následek přeměny jílových minerálů a snížení jejich pohyblivosti, | ||
− | * topografické podmínky výskytu – většinou svahy s větším odtokem a sníženým vertikálním vsakováním vody | + | * topografické podmínky výskytu – většinou svahy s větším odtokem a sníženým vertikálním vsakováním vody. |
Je to i relativně mladý povrch, na který jsou HP vázány, kde migrace koloidů se nemohla ještě projevit (rovnováha mezi tvorbou a odnosem zvětralin). | Je to i relativně mladý povrch, na který jsou HP vázány, kde migrace koloidů se nemohla ještě projevit (rovnováha mezi tvorbou a odnosem zvětralin). | ||
Řádek 40: | Řádek 44: | ||
* metamorfický horizont hnědnutí a tvorby jílu - V | * metamorfický horizont hnědnutí a tvorby jílu - V | ||
* metamorfický horizont jiných vlastností - Vm | * metamorfický horizont jiných vlastností - Vm | ||
− | |||
==Charakteristika== | ==Charakteristika== | ||
− | ===Skupina | + | ===Skupina hnědých půd nižších poloh=== |
− | Skupina automorfních subtypů HP pahorkatin (nížin), je obecně charakterizována souborem znaků, odrážejících specifiku procesů uvedenou v části geneze půd : | + | Skupina automorfních subtypů HP pahorkatin (nížin), je obecně charakterizována souborem znaků, odrážejících specifiku procesů uvedenou v části geneze půd: |
* nižším obsahem humusu a jeho menším pronikáním v profilu (do 3 % v Orh – h, do 1 % – obvykle do 0,5 % v horizontu V u lehčích až středně těžkých půd), | * nižším obsahem humusu a jeho menším pronikáním v profilu (do 3 % v Orh – h, do 1 % – obvykle do 0,5 % v horizontu V u lehčích až středně těžkých půd), | ||
* nižším obsahem aktivních forem R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, | * nižším obsahem aktivních forem R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, | ||
Řádek 51: | Řádek 54: | ||
====Hnědá půda nasycená – HP ==== | ====Hnědá půda nasycená – HP ==== | ||
− | Hnědá půda nasycená vyvinutá hlavně na přemístěných zvětralinách (eluviích – deluviích) neutrálních až bazických vyvřelých a metamorfovaných hornin a na středně těžkých zvětralinách sedimentárních hornin (bezkarbonátových i odvápněných karbonátových). | + | Hnědá půda nasycená vyvinutá hlavně na přemístěných zvětralinách (eluviích – deluviích) neutrálních až bazických vyvřelých a metamorfovaných hornin a na středně těžkých zvětralinách sedimentárních hornin (bezkarbonátových i odvápněných karbonátových). |
− | V důsledku kultivačních zákroků, vedoucích k nasycení Orh a hor. V na 50 % nalézáme i litogenní varianty HP nasycených: | + | V důsledku kultivačních zákroků, vedoucích k nasycení Orh a hor. V na 50 % nalézáme i litogenní varianty HP nasycených: |
* na přemístěných zvětralinách kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin, | * na přemístěných zvětralinách kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin, | ||
* na lehkých zvětralinách sedimentárních hornin (obsah humusu 1,0 až 2,0 %, T kolem 10 mval/100 g), | * na lehkých zvětralinách sedimentárních hornin (obsah humusu 1,0 až 2,0 %, T kolem 10 mval/100 g), | ||
* na primárními minerály chudých substrátech, tvořených jílem a pískem.<br /> | * na primárními minerály chudých substrátech, tvořených jílem a pískem.<br /> | ||
− | Stratigrafie : Orh, (h)V - V, II v/P, II P až M<br /> | + | Stratigrafie: Orh, (h)V - V, II v/P, II P až M<br /> |
Výraznou varietou jsou hnědé půdy eutrofní (HPt) na ultrabazických horninách aj. tufech. Vyznačují se v důsledku vysokého obsahu montmorillonitu nebo alofanu vysokými hodnotami T (20–40 mval), vysokou akumulací humusu, často hlubším prohumózněním.<br /> | Výraznou varietou jsou hnědé půdy eutrofní (HPt) na ultrabazických horninách aj. tufech. Vyznačují se v důsledku vysokého obsahu montmorillonitu nebo alofanu vysokými hodnotami T (20–40 mval), vysokou akumulací humusu, často hlubším prohumózněním.<br /> | ||
− | Stratigrafie : OrH – Orh, H, h/V, V, vP, P<br /> | + | Stratigrafie: OrH – Orh, H, h/V, V, vP, P<br /> |
Orh, h/V, vP, P<br /> | Orh, h/V, vP, P<br /> | ||
Řádek 65: | Řádek 68: | ||
====Hnědá půda kyselá – HPa==== | ====Hnědá půda kyselá – HPa==== | ||
− | Hnědá půda kyselá se vyskytuje v nižších polohách v těchto litogenních variantách: | + | Hnědá půda kyselá se vyskytuje v nižších polohách v těchto litogenních variantách: |
* na kyselé kůře zvětrávání – kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin (původně nejrozšířenější, nyní ve větší míře kultivací změněné), | * na kyselé kůře zvětrávání – kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin (původně nejrozšířenější, nyní ve větší míře kultivací změněné), | ||
* na lehkých substrátech ze sedimentárních hornin. | * na lehkých substrátech ze sedimentárních hornin. | ||
====Hnědá půda illimerizovaná – HPi==== | ====Hnědá půda illimerizovaná – HPi==== | ||
− | Hnědou půdu illimerizovanou nalézáme nejčastěji na středně těžkých sedimentárních horninách – na hlubších a méně štěrkovitých deluviích až svahovinách, zejména s eolickou příměsí (nad 30 % hrubého prachu). | + | Hnědou půdu illimerizovanou nalézáme nejčastěji na středně těžkých sedimentárních horninách – na hlubších a méně štěrkovitých deluviích až svahovinách, zejména s eolickou příměsí (nad 30 % hrubého prachu). |
− | Stratigrafie : Orh, Vi, v/P, P<br /> | + | |
+ | Stratigrafie: Orh, Vi, v/P, P<br /> | ||
====Hnědá půda podzolovaná – HPp==== | ====Hnědá půda podzolovaná – HPp==== | ||
− | Hnědá půda podzolovaná se vyskytuje v nižších polohách hlavně v litogenní variantě na lehkých zvětralinách (P - HP) sedimentárních hornin (písky, pískovce). | + | Hnědá půda podzolovaná se vyskytuje v nižších polohách hlavně v litogenní variantě na lehkých zvětralinách (P - HP) sedimentárních hornin (písky, pískovce). |
− | Stratigrafie : Orh, Vis, v/P, P<br /> | + | |
+ | Stratigrafie: Orh, Vis, v/P, P<br /> | ||
Orh, Is, Vis, v/P, P<br /> | Orh, Is, Vis, v/P, P<br /> | ||
Řádek 83: | Řádek 88: | ||
===Skupina hnědých půd horských poloh=== | ===Skupina hnědých půd horských poloh=== | ||
− | Skupina automorfních subtypů horských HP je obecně charakterizovány souborem znaků, odrážejících specifiku procesů, uvedených v části geneze: | + | Skupina automorfních subtypů horských HP je obecně charakterizovány souborem znaků, odrážejících specifiku procesů, uvedených v části geneze: |
* vyšším obsahem humusu a jeho hlubokým pronikáním v profilu (u lehčích a středně těžkých půd 3–10 % v ornici a 1–3 _ v horizontu V), | * vyšším obsahem humusu a jeho hlubokým pronikáním v profilu (u lehčích a středně těžkých půd 3–10 % v ornici a 1–3 _ v horizontu V), | ||
* vyšším obsahem aktivních forem R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>; v důsledku vyššího obsahu amorfních koloidů i vyšší hodnotou T, | * vyšším obsahem aktivních forem R<sub>2</sub>O<sub>3</sub>; v důsledku vyššího obsahu amorfních koloidů i vyšší hodnotou T, | ||
Řádek 90: | Řádek 95: | ||
====Hnědá půda kyselá – HPa==== | ====Hnědá půda kyselá – HPa==== | ||
− | Hnědá půda kyselá se vytváří se na různých substrátech, hlavně na lehkých a středně těžkých deluviích – eluviích kyselých i neutrálních kyselých i neutrálních vyvřelých a metamorfovaných hornin a zpevnělých sedimentárních hornin (nekarbonátových). | + | Hnědá půda kyselá se vytváří se na různých substrátech, hlavně na lehkých a středně těžkých deluviích – eluviích kyselých i neutrálních kyselých i neutrálních vyvřelých a metamorfovaných hornin a zpevnělých sedimentárních hornin (nekarbonátových). |
− | Stratigrafie : Orh, Vh, II v/P, II P až M<br /> | + | |
+ | Stratigrafie: Orh, Vh, II v/P, II P až M<br /> | ||
====Hnědá půda podzolovaná – HPp==== | ====Hnědá půda podzolovaná – HPp==== | ||
− | Hnědá půda podzolovaná se vytváří na obdobných substrátech jako HP kyselá s tím, že uvolňování Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub> až jeho migrace a vyluhování je ještě výraznější (V obvykle pod 30 %), rovněž akumulace organických látek v humusovém horizontu a nízkomolekulárních v iluviovaném horizontu. Nemá nikdy horizont Ihs ani ve zbytcích. U půd s mělkým humusovým horizontem (do 15 cm) může mít i horizont e a pod ním | + | Hnědá půda podzolovaná se vytváří na obdobných substrátech jako HP kyselá s tím, že uvolňování Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub> až jeho migrace a vyluhování je ještě výraznější (V obvykle pod 30 %), rovněž akumulace organických látek v humusovém horizontu a nízkomolekulárních v iluviovaném horizontu. Nemá nikdy horizont Ihs ani ve zbytcích. U půd s mělkým humusovým horizontem (do 15 cm) může mít i horizont e a pod ním horizont Is. |
− | + | ||
− | Stratigrafie : Orh, Vis, V, II v/P, P – M <br /> | + | Stratigrafie: Orh, Vis, V, II v/P, P – M <br /> |
Orh, Is, Vis, II v/P, II P – M <br /> | Orh, Is, Vis, II v/P, II P – M <br /> | ||
Orh, e, Is, Vis, II v/P, II P – M <br /> | Orh, e, Is, Vis, II v/P, II P – M <br /> | ||
Řádek 103: | Řádek 109: | ||
Hnědá půda nasycená je litogenně podmíněný subtyp v horských podmínkách, vyskytující se v těchto litogennich variantách: | Hnědá půda nasycená je litogenně podmíněný subtyp v horských podmínkách, vyskytující se v těchto litogennich variantách: | ||
* na původně karbonátových břidlicích a odvápněných slínech, | * na původně karbonátových břidlicích a odvápněných slínech, | ||
− | * na některých nekarbonátových jílovitých břidlicích. | + | * na některých nekarbonátových jílovitých břidlicích. |
− | Stratigrafie : jako u HPa<br /> | + | |
+ | Stratigrafie: jako u HPa | ||
+ | |||
+ | Jako varieta HPt – hnědá půda eutrofní – se vyskytuje na ultrabazických a bazických horninách aj. tufech (obdobně jako u HP nižších poloh).<br /> | ||
− | + | [[Category: Půdní typy]] |
Aktuální verze z 19. 11. 2020, 15:56
Hnědé půdy jsou nejrozšířenějším typem půd v České republice. Hnědé půdy nižších poloh (nížin a pahorkatin) nalézáme v převážné míře v klimatické oblasti mírně teplé, v okrsku mírně vlhkém, s tímto rozpětím ukazatelů klimatických poměrů: průměrná roční teplota 6–9 °C, průměrná červencová teplota 16–19 °C, průměrná lednová teplota −1 až −6°C, průměrný úhrn ročních srážek 500–800 (900) mm. Rozpětí nadmořských výšek (200) 300–600 m n. m.
Hnědé půdy horské (vrchoviny, hory) mají své rozšíření převážně v klimatické oblasti mírně teplé, okrsku vlhkém, až v chladné oblasti, v okrsku vlhkém. Ukazatelé klimatických podmínek: průměrná roční teplota (2) 4–6 °C, průměrná červencová teplota 10–18 °C, průměrná lednová teplota −3 až −8 °C, průměrný roční úhrn srážek 600–1200 mm.
Hnědé půdy jsou ve většině případů vázány na svažitější až silně členitý reliéf, v rovinách pak na relativně mladý povrch.
Nejrozšířenějšími substráty jsou přemístěné zvětraliny (deluvia – eluvia) vzniklé z pevných hornin, nejčastěji s příměsí štěrku a kamení, méně často mocnější svahoviny či nezpevnělé horniny.
Vlastnosti půdotvorných substrátů se velmi výrazně uplatňují ve specifice geneze i v agronomických vlastnostech HP. Původními porosty v oblastí jejích rozšíření byly: a) u HP nižších poloh doubravy a bučiny (někdy i borové lesy), b) u HP vyšších poloh smíšené lesy (buk – jedle) až smrčiny.
Jeví různý stupeň zkulturnění s ubýváním u HP vyšších poloh.
Obsah
Vznik půdního typu
Výrazným projevem procesu tvorby hnědých půd je uvolňování R2O3 z krystalové mřížky minerálů a jejich difúzní rozdělení po povrchu půdních částic – zejména Fe2O3, kdy mluvíme o procesu hnědnutí. Je to dále mírná tvorba jílu a jeho přeměny, a změny ve struktuře půdního profilu, vyvolané fyzikálními procesy (objemové změny) a biologickou činností. Tyto procesy nejsou doprovázeny výraznější migrací jílu či sesquioxidů a vedou k vytváření metamorfického horizontu V či Vm.
Biologický koloběh látek je vždy dosti intenzivní. Přeměna organických látek probíhá ve směru vytváření nízkomolekulárních organických látek a slaběji kondenzovaných huminových kyselin (hk). Nízkomolekulární organické látky migrují v profilu, neutralizovány R2O3 i dvojmocnými kationty, takže nevyvolávají podzolizaci. Mimo R2O3 a dvojmocné kationty se při poutání organických látek v humusovém horizontu výrazně uplatňují u některých HP s tmavým hlubším humusovým horizontem jílové minerály (alofan, montmorillonit – na vulkanických tufech a ultrabazických substrátech, montmorillinit na jílovitých substrátech). Nízkomolekulární organické látky se významně účastní na přeměnách minerální složky v půdním profilu – v procesu vnitropůdního chemického zvětrávání. V jeho průběhu dochází k mobilizaci R2O3, hnědnutí, tvorbě a přeměnám jílu.
Chemické zvětrávání v půdním profilu probíhá specifickým způsobem v závislosti na hydrotermických podmínkách, biologické aktivitě půdy, intenzitě vyluhování profilu, jakož i v závislosti na složení výchozího substrátu.
U hnědých půd nižších poloh (vyšší biologická činnost) je akumulace humusu slabší v důsledku výraznější mineralizace, nižší je produkce nízkomolekulárních kyselin. Tyto půdy jsou charakterizovány:
- nižším stupněm vyluhování, výraznější akumulací biogenních prvků v důsledku větší intenzity biologického koloběhu, výraznější mineralizace a intenzity kultivace,
- slabším uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec),
- výraznější tvorbou jílu.
Horské hnědé půdy jeví (při nízké biologické činnosti) výraznější akumulaci organických látek v důsledku snížené mineralizace a výraznou tvorbu nízkomolekulárních kyselin, které pronikají hluboko v profilu. Jsou charakterizovány:
- slabou akumulací biogenních prvků (též nenasyceností) vzhledem k vysoké intenzitě vyluhování, slabšímu biologickému koloběhu a nízké intenzitě kultivace,
- výrazným uvolňováním Fe (a sesquioxidů vůbec),
- nižší tvorbou jílu, avšak výraznějšími jeho přeměnami pokud neprobíhá jeho destrukce (k přeměnám dochází tím, že do mezimřížkových prostor minerálů s pohyblivou mřížkou vstupují hydratizované kysličníky Al).
V nižších polohách jsou to minerálně chudé, zejména písčité substráty, na kterých se vyvíjejí HPa. Naopak minerálně bohatší a těžší substráty – (neutrální), bazické vyvřelé horniny a těžší zvětraliny břidlic dávají v horských podmínkách vznik HP nasyceným, avšak s výraznější akumulací humusu. Dále se výrazně uplatňují ultrabazické substráty a vulkanické tufy specifickým vlivem na poutáni organických látek. Vyvřelé a metamorfované horniny se uplatňují vyšším obsahem zvětravatelných primárních minerálů než některé sedimentární horniny. Sedimentární horniny dávající těžké zvětraliny, jíly, odvápněné sliny, terrae a staré předkvartérní sedimenty, dále substráty s mírným obsahem zvětravatelných minerálů – tvořené jílem a pískem v různém poměru – jsou charakterizovány často méně výraznými znaky hnědých půd vůbec.
Migraci koloidů u hnědých půd brzdí:
- uvolňování R2O33, které je větší než produkce nízkomolekulárních kyselin,
- okyselení profilu, uvolňování Al, které má za následek přeměny jílových minerálů a snížení jejich pohyblivosti,
- topografické podmínky výskytu – většinou svahy s větším odtokem a sníženým vertikálním vsakováním vody.
Je to i relativně mladý povrch, na který jsou HP vázány, kde migrace koloidů se nemohla ještě projevit (rovnováha mezi tvorbou a odnosem zvětralin).
Při vytváření profilu se projevil vliv procesů přemístění produktů fyzikálního rozpadu horniny i zvětralin (tvorba deluviálních pokryvů) nebo jejich načechrání a promísení na místě kryoturbací, takže profil jeví ve většině případů litologickou heterogenitu.
Hlavní diagnostické horizonty a znaky
- světlý humusový horizont, ornice - h, Orh
- jen v některých případech tmavý mocnější humusový - H, OrH
- metamorfický horizont hnědnutí a tvorby jílu - V
- metamorfický horizont jiných vlastností - Vm
Charakteristika
Skupina hnědých půd nižších poloh
Skupina automorfních subtypů HP pahorkatin (nížin), je obecně charakterizována souborem znaků, odrážejících specifiku procesů uvedenou v části geneze půd:
- nižším obsahem humusu a jeho menším pronikáním v profilu (do 3 % v Orh – h, do 1 % – obvykle do 0,5 % v horizontu V u lehčích až středně těžkých půd),
- nižším obsahem aktivních forem R2O3,
- vyšším obsahem jílu (na vyvřelých a metamorfovaných horninách),
- vyšší nasyceností sorpčního komplexu (nad 50 %).
Hnědá půda nasycená – HP
Hnědá půda nasycená vyvinutá hlavně na přemístěných zvětralinách (eluviích – deluviích) neutrálních až bazických vyvřelých a metamorfovaných hornin a na středně těžkých zvětralinách sedimentárních hornin (bezkarbonátových i odvápněných karbonátových). V důsledku kultivačních zákroků, vedoucích k nasycení Orh a hor. V na 50 % nalézáme i litogenní varianty HP nasycených:
- na přemístěných zvětralinách kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin,
- na lehkých zvětralinách sedimentárních hornin (obsah humusu 1,0 až 2,0 %, T kolem 10 mval/100 g),
- na primárními minerály chudých substrátech, tvořených jílem a pískem.
Stratigrafie: Orh, (h)V - V, II v/P, II P až M
Výraznou varietou jsou hnědé půdy eutrofní (HPt) na ultrabazických horninách aj. tufech. Vyznačují se v důsledku vysokého obsahu montmorillonitu nebo alofanu vysokými hodnotami T (20–40 mval), vysokou akumulací humusu, často hlubším prohumózněním.
Stratigrafie: OrH – Orh, H, h/V, V, vP, P
Orh, h/V, vP, P
Výraznou litogenní variantou jsou HP na těžkých jílovitých kůrách zvětrávání, nejčastěji s horiyontem Vm (jílovité měkké břidlice, jíly, odvápněné sliny, terra fusca – rossa, předkvartérní zvětraliny). Jejich vlastnosti se mění podle mineralogického složení substrátu (viz charakteristiku horizontu Vm). Výraznou litogenní variantou jsou i HP na zvětravatelnými minerály chudých substrátech tvořených pískem a jílem. Vyskytují se i u HPa.
Hnědá půda kyselá – HPa
Hnědá půda kyselá se vyskytuje v nižších polohách v těchto litogenních variantách:
- na kyselé kůře zvětrávání – kyselých vyvřelých a metamorfovaných hornin (původně nejrozšířenější, nyní ve větší míře kultivací změněné),
- na lehkých substrátech ze sedimentárních hornin.
Hnědá půda illimerizovaná – HPi
Hnědou půdu illimerizovanou nalézáme nejčastěji na středně těžkých sedimentárních horninách – na hlubších a méně štěrkovitých deluviích až svahovinách, zejména s eolickou příměsí (nad 30 % hrubého prachu).
Stratigrafie: Orh, Vi, v/P, P
Hnědá půda podzolovaná – HPp
Hnědá půda podzolovaná se vyskytuje v nižších polohách hlavně v litogenní variantě na lehkých zvětralinách (P - HP) sedimentárních hornin (písky, pískovce).
Stratigrafie: Orh, Vis, v/P, P
Orh, Is, Vis, v/P, P
Hnědá půda antropogenní – HPan
Hnědá půda antropogenní vzniká: rigolováním (vinice, chmelnice), terasováním. V prvém případě profil silně pozměněn mechanickým zásahem, obohacen organickými látkami, půdní reakce upravena. Změny do 40–50 cm. V druhém případě je terasa místem akumulace minerálního a organického materiálu.
Skupina hnědých půd horských poloh
Skupina automorfních subtypů horských HP je obecně charakterizovány souborem znaků, odrážejících specifiku procesů, uvedených v části geneze:
- vyšším obsahem humusu a jeho hlubokým pronikáním v profilu (u lehčích a středně těžkých půd 3–10 % v ornici a 1–3 _ v horizontu V),
- vyšším obsahem aktivních forem R2O3; v důsledku vyššího obsahu amorfních koloidů i vyšší hodnotou T,
- nižším obsahem jílu na vyvřelých a metamorfovaných horninách,
- nižší nasyceností sorpčního komplexu (pod 50 %).
Hnědá půda kyselá – HPa
Hnědá půda kyselá se vytváří se na různých substrátech, hlavně na lehkých a středně těžkých deluviích – eluviích kyselých i neutrálních kyselých i neutrálních vyvřelých a metamorfovaných hornin a zpevnělých sedimentárních hornin (nekarbonátových).
Stratigrafie: Orh, Vh, II v/P, II P až M
Hnědá půda podzolovaná – HPp
Hnědá půda podzolovaná se vytváří na obdobných substrátech jako HP kyselá s tím, že uvolňování Fe2O3 až jeho migrace a vyluhování je ještě výraznější (V obvykle pod 30 %), rovněž akumulace organických látek v humusovém horizontu a nízkomolekulárních v iluviovaném horizontu. Nemá nikdy horizont Ihs ani ve zbytcích. U půd s mělkým humusovým horizontem (do 15 cm) může mít i horizont e a pod ním horizont Is.
Stratigrafie: Orh, Vis, V, II v/P, P – M
Orh, Is, Vis, II v/P, II P – M
Orh, e, Is, Vis, II v/P, II P – M
Hnědá půda nasycená – HP
Hnědá půda nasycená je litogenně podmíněný subtyp v horských podmínkách, vyskytující se v těchto litogennich variantách:
- na původně karbonátových břidlicích a odvápněných slínech,
- na některých nekarbonátových jílovitých břidlicích.
Stratigrafie: jako u HPa
Jako varieta HPt – hnědá půda eutrofní – se vyskytuje na ultrabazických a bazických horninách aj. tufech (obdobně jako u HP nižších poloh).